INTERREGION JIČÍN - křížem krážem regionemVLAKREGION JIČÍN - po kolejích Českého ráje a mnohem dál

MĚSTO JIČÍN

O MĚSTU

Okresní město Jičín leží na rozhraní Podkrkonoší a Polabí na řece Cidlině. Kolem se rozkládá úrodný zemědělský kraj, lemovaný na severu kopci Táborem, Bradlecem a Kumburkem, na jihu Velišem, na západě zalesněnými vrcholky Prachovských skal a na východě prvními vlnami hořických Chlumů. Uprostřed tohoto území v těsném sousedství města se zvedá typický vršek Zebína.

Správním, hospodářským i kulturním centrem této oblasti je odedávna město Jičín. Přírodní krásy, historické památky i výhodná poloha na spojnici centra Čech s Krkonošemi z něho udělaly i významné středisko turistického ruchu. Ne nadarmo se městu říká brána do Českého ráje. Ten se rozprostírá na severozápad od Jíčína směrem k Prachovským skalám, Sobotce a Turnovu. Ale neméně láká návštěvníky území severovýchodně od města, Novopacko a Hořicko, kraj slavný kamenem. Jen jižní oblasti Jičínska, Libáňsko a Kopidlensko, přecházejí pozvolna do roviny a jsou turisticky méně atraktivní nikoliv však nezajímavé.

Od roku 1957 je centrum města Jičína vyhlášeno jako městská památková rezervace.

POZORUHODNÉ OBJEKTY MĚSTA

velká dominanta města Jičína, díky níž je město již zdálky charakteristickým místem v kraji
barokní kostel ve středu Jičína na Valdštejnově náměstí
gotický kostel, nejstarší ze zachovaných jičínských kostelů v jihozápadní části starého města
novoměstský hřbitovní kostel
rozsáhlý zámecký komplex na jičínském náměstí
most mezi zámkem a kostelem sv. Jakuba na náměstí
zachovalá židovská památka ve spleti uliček starého města
trochu pozapomenutý pískovcový pomník této zajímavé osobnosti
nejstarší pomník Mistra Jana Husa v Čechách
pomník "Učitele národů" v Jičíně
socha národního světce nedaleko evangelické modlitebny v Jičíně
2 km dlouhá alej lip z Jičína do Valdic
barokní sloup Panny Marie Immaculaty na jičínském náměstí
Romantická rozhledna na kopci Čeřovka
Kašna Amfitrité a Neptuna
na jičínském náměstí bývaly dvě krásné kašny, dnes už tu nalezneme jen jednu z nich
Jičín - korunovační studna
korunovační studna na jičínském náměstí vystavěná na paměť návštěvy krále

STATISTIKA MĚSTA

STRUČNÁ HISTORIE MĚSTA JIČÍNA

Asi ve 4. - 6. století n. l. k nám pronikly mezi Krkonoši a Orlickými horami východní Charváti a osadili celé Hradecko. Jen zbylá mohylová pole naznačují polohu původních osad (Lháň, Nadslav). V 9. století lze už stopovat první počátky feudalismu: byla zbudována opevněná hradiště v Prachovských skalách, u Češova, u Kostelce, nad Ostroměří - sice jako útočiště kmene a tržní místa, ale také jako sídlo vojvody a jeho zbrojné družiny. Rodové společenské zřízení od 11. století rychle ustupovalo feudálnímu. Kníže daroval celé kusy osazeného kraje svým sluhům nebo bojovníkům, vznikla úřednická a vojenská šlechta. Tak dostali až k Pace sever Jičínska Načeratici, jih za Cidlinou od Vsi veliše až k Vysokému Veselí zůstal knížeti jako zboží zvané Jičín a středem tohoto komorního panství byl dřevěný dvorec Jičín v dnešním Starém Místě (asi 3 km od Jičína).

Po smrti královny Jitky-Guty r. 1297 dostal se Jičín do zástavy Načeratici Lévovi z Brady (hrad z r. 1250). Ten asi povolal do Jičína německé kupce a řemeslníky a vymohl vzkvétající jejich vsi r. 1302 městská práva. Ale poněvadž pro výstavbu města s hradbami byla poloha (původní Staré Místo) pod svahem Veliše nevhodná, bylo město založeno dále k severu za Cidlinou, na půdě Načeraticů. Od r. 1304 byl Jičín několik let královským městem pod ochranou nového hradu Veliše. Za neklidných let Jana Lucemburského se dostal do panských rukou. Dnešní znak dostalo město od Beneše z Vartemberka (rozpůlený štít nad rozevřenou městskou branou).

Za vlády Karla IV. nastal první rozkvět Jičína. Měšťané si vystavěli zděný gotický kostel sv. Jakuba, dokončený za Václava IV. Roku 1416 si koupili "právo královo", osvobození od robot a svobodné nabývání statků jako ve městech královských. Tehdy se Jičín, zprvu německý, rychle pročišťoval přílivem lidu z venkova. Husitské revoluční hnutí prožíval Jičín pod Čeňkem z Vartemberka. Tehdy na Jičínsku dvakrát pobyl Jan Žižka. Poprvé se sem uchýlil jako přítel r. 1421 po obklíčení na Kaňku u Kutné Hory. Čeněk z Vartemberka mu poskytl jako spojenec husitů pomoc lidem i špíží. Ale již dva roky později se Čeněk přidal k Zikmundovi. Žižka jej porazil u Hořic, jeho vazalské zemany u Češova a po spálení tvrze Kozojed se přivalil na Jičínsko jako mstitel. Jičín mu otevřel brány a ušel tak vypálení, které o rok později (1424) postihlo v Turnově dominikánský klášter. Poddaní i proti vůli pánově byli nakloněni směru Husovu. Ukazují to jména kněze Jana Jičína, známé postavy husitského Tábora, a dvou táborských bojovníků z okolí Jičína (Jan ze Železnice, Ambrož z Horního Lochova).

Doba míru v 16. století prospěla i Jičínu, Za Trčků z Lípy bohatlo město obchodem a starodávnými řemesly. S podporou vrchnosti opravili měšťané hradby a vystavěli "Vysokou bránu", nynější Valdickou (tehdy jen dvoupatrovou). Strašnou pohromu však způsobily Jičínu dva požáry r. 1572 a r. 1589 shořelo celé město, kostel i brány. Před třicetiletou válkou byl Jičín včleněn do rozsáhlého majetku rodu Smiřických, kteří vymřeli před Bílou horou. A už přichází Albrecht z Valdštejna. Jičín prožívá sen hlavního města vévodství Frýdlantského, mění svou tvářnost dřevěného středověkého města s křivolakými uličkami v barokové sídlo vévody Frýdlantu. Vyrostl tu zámek, druhý chrám, určený za biskupskou metropoli, staví se jesuitská kolej, řada nových šlechtických domů (řemeslníci musili za Cidlinu na Nové město). Jičín však ztrácí většinu svých venkovských statků. Valdštejn nezná překážek na cestě k svým vidinám, kupí plán na plán, nikdo mu nestačí, až císařský setník Deweroux ukončí v Chebu r. 1634 jeho život, zmítaný bojem genia s nemocemi a chabostí člena úpadkového panského rodu.

Městu Jičínu přestaly doby klidu a blahobytu. Vyrabovali jej císařští a brzy i Švédové. Noví páni města po Valdštejnovi Tiefenbachové vzali Jičínu zbytek práv, platy vzrůstaly, ale zastání nebylo nikde. Sklonek nešťastného 17. století je zahalen v dým častých požárů, selských vzpour a nářků nad pohromami tureckých válek. Vrchnosti se střídají, jen bída a robota zůstávají. Temno řádilo v okolí, plném tajných nekatolíků. Světlá postava vlasteneckého jesuity Bohuslava Balbína z let po třicetileté válce se ztrácí pod těžkými kroky fanatika Koniáše a jeho druhů. Kalich hořkosti doplnili burkuši pruského krále Fridricha, kteří za Marie Terezie dvakrát zaplavili Jičínsko jako kobylky. Do napoleonských válek kolem r. 1800 vstupuje už Jičín poněmčený. Na slavobráně r. 1813 vítali měšťané rakouského císaře Františka latinskými a německými nápisy. Tehdy se konaly nádherné jízdy a průvody císařské z Opočna a Ratibořic do Jičína, než byla v konferenčním sále jičínského zámku dojednána aliance Rakouska, Pruska a Ruska proti Napoleonovi. Z velkých finančních nákladů, který musil Jičín přinést, zbyla rozhojněná síť císařských silnic, které učinily Jičín dopravním střediskem mezi východní a západní Evropou.

Ale v obnoveném temnu Svaté aliance po r. 1815 už na Jičínsku prokmitávala světélka národního probuzení. Obnovení gymnasia v Jičíně jako státního ústavu v r. 1807 prospělo dalekému okolí až k horám. Na Jičínsku pracovali buditelé - libuňský "jemnostpán" P. A. Marek, v Markvarticích a v Sobotce P. F. Vetešník, v Kopidlně P. F. A. Vacek, v Radimi P. J. Tobiášek, profesoři P. J. Sidon, F. Šír, Š. K. Macháček, znamenití učitelé a muzikanti v Kopidlně F. Hilmar (Skladatel první české polky), drahorazští Strakové, v Osenicích pak Foerstrové. V r. 1836 vítali Jičínští posledního korunovaného krále českého Ferdinanda V. na jeho cestě do Prahy už jako příslušníci českého národa. Měli již i "Českou expedici", tiskárnu českých knih F. Kastránka (dům čp. 76 v Husově třídě). Se vzrůstem řemeslné i tovární výroby rostly i stále naléhavější požadavky sociální - rostl blahobyt měšťanstva i bída dělných vrstev (hlad v podhůří už v r. 1848), jež propukla později bouřemi tkalců a sklářů v Pojizeří (1870 a 1890). Do počátku tohoto vývoje vpadla záplava Prusů ve válce r. 1866, která zpustošila kraj bitvou u Jičína 29. června.

Jičín se tehdy stal městem škol: vedle gymnasia byla tu reálka (zprvu městská), učitelský ústav, rolnická škola, hospodyňská škola, dívčí reálné gymnasium, obchodní škola a obchodní akademie. Pamětní desky na domech připomínají vynikající žáky jičínských škol: chirurga prof. dr. O. Kukulu, hvězdáře prof. dr. G. Grusse, novináře A. Štraucha, básnířku Irmu Geisslovou, studovali tu básník Josef Jakubec, spisovatelé K. V. Rais, Antal Stašek, J. Š. Kubín i průkopník lidového peněžnictví dr. F. C. Kampelík. Velké dílo po sobě zanechali hudební skladatelé B. Křídlo, F. Jirásek, Ferdinand Saska, Josef Straka, Oldřich Hilmera a jiní z pokolení, vychovaného hudebními pedagogy R. Jelínkem, F. Doskočilem a B. Čeňkem. Častým a milým hostem v Jičíně býval génius z rodu Foerstrů J. B. Foerster. Nový věk školství u nás znamená změnu škol rakouského typu s teoretickým studiem ve vyšší průmyslové škole, potřebné pro výrobu (strojnická a elektrotechnická). Větší překážky se stavěly v cestu rozvoji jičínského průmyslu. Chybělo uhlí, větší řeka, hlavní trať aj. V zemědělském kraji vyrostly ze strojnické dílny rozvíjející se závody Agrostroje, mlékárna i továrna na zpracování bohaté úrody rostoucích sadů. Lesy podnítily rozvoj továren na nábytek, Panar (prádlo), Merino (zpracování vlny), podnik Podkrkonošské domácí práce (umělé květiny).

OBECNÉ INFORMACE

INTERREGION JIČÍN - soukromé turistické stránky.
Vznik stránek: 28. dubna 1999. Uvedení do provozu: 6.srpna 1999.

Autoři projektu Interregion: Lukáš Prýmek, Martin Vaistauer

Technická spolupráce: Jaroslav Runčík

E-mail: njorloj@outlook.cz
Na stránkách se neprovádí redakční, jazyková ani jiná korektura. Děkujeme všem, kteří nás podporují v naší činnosti, dopisují, zasílají informace, echa, čtou naše stránky...

Pokud není uvedeno jinak (není uveden autor či zdroj), tak obsah webových stránek náleží autorům Interregionu Jičín.
Veškerý obsah stránek patřící autorům Interregionu Jičín podléhá licenci:
Creative Commons: Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česká republika

Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR

© 1999 - 2024 Interregion Jičín