INTERREGION JIČÍN - křížem krážem regionemVLAKREGION JIČÍN - po kolejích Českého ráje

JIČÍN - POMNÍK ANTONÍNA ŠTRAUCHA

Při procházkách ulicemi Jičína narazíme na spoustu ulic se jmény v dnešní době ne moc známých osobností. Co vám řekne třeba Štrauchova ulice? Ulici jistě spousta jičíňáků bude správně hledat v místní čtvrti Čeřovka, se Štrauchovým pomníkem to již bude zřejmě daleko horší a kdo to vůbec Štrauch byl, to už budou pravděpodobně vědět jen místní znalci a písmáci. Pojďme si v krátkosti připomenout tuto osobnost, která v 19. století silně ovlivňovala spolkový a kulturní život Jičína, a to tak významně, že po něm Jičínští pojmenovali ulici a taky mu vystavěli pomník. Stejně jako Štrauchovu ulici nalezneme i pomník na Čeřovce, je zastrčený a ukrytý mezi stromy.

Pomník Antonína Štraucha

Antonín Štrauch byl spisovatelem, redaktorem, publicistou a překladatelem. Světlo světa spatřil 13. března 1831 v nedaleké obci Jičíněves, kde se narodil jako první dítě manželům Anně Pelcové a Ignáci Štrauchovi. Na školu začínal chodit do Slatin, ale po dvou letech přestoupil na školu do Jičína. Již jako dítě byl vynikajícím studentem a díky svému nadání nastoupil v roce 1844 na jičínské gymnázium. Již za studií se učil dalším jazykům a začínal přispívat nejen do studentských novin. V té době se v Antonínovi začíná probouzet silné vlastenecké cítění a láska ke slovanským jazykům. Tyto vlohy přispívají k dalšímu směřování jeho životní kariéry, tedy k básním, novinařině a překladům. V té době se spolužáky Václavem Bendlem a Josefem Kolářem tvoří na gymnáziu jakési centrum vlasteneckého snažení, které podporují i zdejší profesoři. Například již jako student se Antonín v roce 1848, kdy mu bylo 17 let, přidal k jičínské garadě, která šla na pomoc tehdy obležené Praze. Zážitky a události z té doby na Štraucha natolik vlastenecky zapůsobily, že od té doby píše všechny své básně i články pouze česky – do té doby psával spíše německy. Pod pseudonymem Jičínský nebo také Prachovský nalezneme jeho články v místních časopisech, například v populárním Jičínském obzoru, které vydával knihtiskař František Jan Kastránek. V té době se také stěhuje celá rodina Štrauchova do Jičína do dnešní Čelakovského ulice. Po maturitě se Štrauch zapsal na studia na filozofickou fakultu do Prahy, trochu překvapivě ke studiu matematiky a fyziky. Studia těchto přírodních věd však postupem času začíná zanedbávat a nakonec školu nedokončí, protože ho zcela pohlcuje psaní. V roce 1855 nastupuje na doporučení svého přítele a spolužáka Josefa Koláře do Pražských novin, v článcích se věnuje referátům z divadla a hlavně vyniká jako skvělý fejetonista. Začíná také překládat a to hlavně z polštiny, ruštiny a francouzštiny a některé překlady mu jsou i otiskovány. Literárně se mu začíná dařit, ve sborníku Lada Nióla mu vychází dvě básně a v Lumíru dvě novely s názvy Skály zůstanou skalami a Sokolové. O rok později vydává povídku Pustý dům, velmi intenzivně také překládá například z ruštiny Lermontova či Turgeněvova, z polštiny velkou část povídek Dobrzanského či drama Kněžna od Sjuzského. Daří se mu i v překladu divadelních her, některé z nich uvádí Novoměstské či Prozatímní divadlo.

V té době se na počátku 60. let začíná Štrauchovi prudce zhoršovat zdraví, trpí vážnou oční chorobou. V roce 1863 nastupuje jako odpovědný redaktor do Humoristických listů a píše poměrně úderné články na tehdejší režim, během pouhých devíti měsíců redaktorské práce je třikrát obžalován a nakonec odsouzen i ke 13 měsícům vězení (mimochodem ne za články svoje, ale jako odpovědný redaktor hlavně za články jiných autorů). Po odpykání trestu nastupuje v roce 1865 jako redaktor Národních listů. Bouřlivák Štrauch je v té době opět stíhán za aktivní podporu polského povstání v roce 1863, a tak se pokouší uprchnout před hrozícím vězením do Švýcarska, je však na hranicích zadržen a uvězněn na několik měsíců v těžkém žaláři novoměstské trestnice. Vězení mu samozřejmě na zdraví nepřidalo, v té době je Štrauch již hodně nemocný, trápí ho nejen problémy se zrakem a velmi těžko může psát, ale projevuje se u něj i duševní choroba. Po pár měsících práce se místa v Praze vzdává a odjíždí natrvalo ke své sestře do Jičína. I když je omezen svým zdravotním stavem, zapojuje se do místního spolkového života. Stýká se hlavně s představiteli jičínského Sokola, jehož je zakladatelem a i přes své chatrné zdraví cvičitelem, podílí se také na popularizaci nově založené Občanské besedy, ve které je rovněž aktivním členem. V té době je Štrauchovo zdraví natolik podlomené, že již není schopen větší a intenzivnější práce, peníze téměř žádné nevydělává a přežívá u sestry ve velmi nuzných poměrech. Finančně ho pravidelně podporuje Julius Grégr a přispívají mu i další jičínští přátelé ze Sokola či členové spolku Světobor. Na podzim roku 1876 je Antonínu Štrauchovi uděleno čestné občanství jičínského Sokola. Počátkem následujícího roku dostává Štrauch náhle neštovice a jeho zesláblé tělo se není schopno této chorobě bránit. Po pěti dnech nemoci 20. ledna 1877 Antonín Štrauch umírá ve svých 46 letech a je pohřben v prostém hrobě na jičínském hřbitově.

POmník Antonína Štraucha

Teprve po letech si kulturní veřejnost uvědomuje jakou osobnost měla v osobě Antonína Štraucha a tak se jičínští sokolové podílí na vztyčení kamenného obelisku nad jeho hrobem na jičínském hřbitově a začíná být také připravován plán na výstavbu důstojného Štrauchova pomníku. Vznikl komitét pro výstavbu pomníku, který vede Štrauchův přítel Augustín Rachota a nakonec se daří získat souhlas od města Jičína s umístěním pomníku na Čeřově, kde právě začíná vznikat pod vedením okrašlovacího spolku městský park. V roce 1888 byl pomník vystavěn a v roce 1889 došlo k jeho slavnostnímu odhalení. Pomník tvořený několika díly má výšku 6 metrů a jeho převážnou část tvoří pískovec z nedalekých vojických lomů. Na nízkém schodu stojí obdélníkový podstavec na němž je umístěný hranol s deskou z bílého mramoru a nápisem “ Památce Antonína Štraucha, spisovatele a žurnalisty. Postaveno od jeho ctitelů. 1888“ Nad deskou je lomená římsa a tesaný vavřínový věnec. Nad římsou je další díl, který nese bronzovou podobiznu Antonína Štraucha. Celý pomník uzavírá 2,5 metrů vysoký obelisk s jehlancovým zakončením. Autorem je místní sochař Josef Stuchlík, jehož jméno je i vytesané na pravé dolní části pomníku, bronzovou podobiznu Antonína Štraucha zhotovil Mořic Černil.

V té době je vrchol Čeřovky nezalesněný a okolí je nezastavěné, a tak je pomník z Jičína dobře viditelný a výborně přístupný. Bohužel nedlouho po jeho výstavbě dochází k rozšiřování jičínských kasáren na úpatí vrchu a okolí se začíná proměňovat - od lipové aleje se stává místo nepřístupné. Za první republiky je v okolí Čeřovky plánována výstavba vilkové čtvrti podle plánů architekta Čeňka Musila a ten k pomníku plánuje jednu z radiálních ulic, aby se stal pomník dominantním ke svému zastavěnému okolí. Bohužel veškeré plány kazí další rozšiřování kasárenského komplexu a v místě pomníku nedochází k realizaci původních plánů. Místo se stává architektonicky nečitelné a ukončení místní zástavby chaotické, pomník Antonína Štraucha tak mizí mezi zástavbou a vzrostlými stromy. V roce 1935 je ještě přejmenována jedna z ulic v nové vilkové čtvrti jako Štrauchova, k pomníku však přímo nevede.

V současné době se k pomníku z centra města dostaneme nejlépe po modré turistické značce, po které vystoupáme až k horním domům čtvrti na vrchu Čeřovka, k mohyle Sovětských vojáků a zde odbočímě ze značky ulicí vpravo a po asi 200 metrech narazíme na Štrauchův pomník, ukrytý mezi stromy v lesoparku. Je tak stejně jako tento spisovatel a žurnalista skrytý a zapomenutý.

FOTOGALERIE

Hrad Vranov (Pantheon)
Pomník stojí utopený mezi stromy (10/2015)

Hrad Vranov (Pantheon)
Podpis autora Josefa Stuchlíka (10/2015)

Hrad Vranov (Pantheon)
Celkový pohled na pomník Antonína Štraucha (10/2015)


Detail podobizny od Mořice Černila (10/2015)

Hrad Vranov (Pantheon)
Podobizna je umístěna nad římsou s vavřínovým věncem (10/2015)

Hrad Vranov (Pantheon)
Detail mramorové desky pomníku (10/2015)

MAPA

Volba zobrazované mapy:

OBECNÉ INFORMACE

INTERREGION JIČÍN - soukromé turistické stránky.
Vznik stránek: 28. dubna 1999. Uvedení do provozu: 6.srpna 1999. Autoři projektu Interregionu: Lukáš Prýmek, Jaroslav Runčík

E-mail: njorloj@outlook.cz
Na stránkách se neprovádí redakční, jazyková ani jiná korektura. Děkujeme všem, kteří nás podporují v naší činnosti, dopisují, zasílají informace, echa, čtou naše stránky......

Pokud není uvedeno jinak (není uveden zdroj), tak obsah webových stránek (texty, fotografie...) náleží autorům Interregionu Jičín. Veškerý obsah stránek patřicí Interregionu Jičín podléhá licenci Creative Commons: Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česká republika

© 1999 - 2018 Interregion Jičín