INTERREGION JIČÍN - křížem krážem regionemVLAKREGION JIČÍN - po kolejích Českého ráje

HRAD BRADLEC

POPIS HRADU

Na severovýchodě jičínské kotliny nad obcí Bradlecká Lhota se tyčí zalesněný vrch s pozůstatky zříceniny hradu, od něhož získala obec jméno, Bradlec. Stavitel si mistrně vybral pro stavbu hradu velmi příhodné místo. Jde o kopec s vyvřelými čedičovými sloupy vytvářející na třech stranách téměř kolmou nepřístupnou stěnu, oba konce jsou pak spojeny velmi úzkým hřebenem. Jen od jihu bylo místo "bradla" (odtud také název hradu) přístupné po prudkém svahu. Zde bylo nutné vytvořit k obraně příkop a val zpevněný kameny a vystavět hradby. K přístupu do hradu se využívala cesta od západu, kterou se vstupovalo do předhradí, tzv. ohrady, po jižním svahu podél hradeb - dále se muselo projít kolem velké věže a po schodišti teprve vystoupat do horního hradu. Dolní ohrada byla vystavěna pouze ze dřeva stejně jako její případné stavby a do dnešních dnů se z ní nic nezachovalo. Velká strážní věž byla vystavěna na jihozápadním čedičovém sopouchu, ze severovýchodu pak hrad bránila malá polokruhová věž, vysunutá jakoby před palácem na čedičovém převisu. Zajímavostí věže je, že zřejmě z obranných důvodů nebylo zdivo v základu vetknuto do hradební zdi, po případném zborcení věže nepřátelskou palbou by tak hradby zůstaly netknuté - stavebního řešení si pozorný návštěvník může všimnout dodnes. Na jihovýchodní straně hřebene nalezneme zachovalou zeď hlavního paláce, vystavěnou z opracovaných kvádrů, takzvaných štuk, ta je v současnosti nejzachovalejší částí hradu. Po ochozu se pak dalo přecházet od malé věže k té velké. Velká věž z níž se do dnešní dnů dochovalo torzo byla dle dochovaných stop ve zdivu alespoň třípatrová, vcházelo se do ní dveřmi v přízemí, pod nímž se nacházely také sklepy. Dá se předpokládat podle dochovaných otvorů ve zdech, že vnitřek byl dřevěný a v patrech se nacházely pravděpodobně obytné prostory majitelů hradu. Hrad leží v nadmořské výšce 547 metrů nad mořem a tak z věže měli strážci hradu velký přehled o dění v okolí. V současné době se z věže zachovalo již jen torzo a i když otvor ve zdi věže vypadá jako velká brána, šlo původně jen o jednoduché přístupové dveře na nichž později zub času vykonal své. Celý obranný komplex hradu byl uzavřen od západu vysokou hradební zdí, po které se do dnešní doby nezachovalo vlastně vůbec nic, byla stržena a kámen byl použitý na jinou výstavbu v okolí. Dnes se na jejím místě nalézá z části erozí narušený svah. Uprostřed v úzkém hrdle mezi oběma hradbami se pravděpodobně nacházely ostatní hospodářské budovy postavené ze dřeva. Z nich samozřejmě již dnes nic nenajdeme, ve svahu se dá pouze identifikovat prolomená klenba zhrouceného sklepení.

Hrad Bradlec
Celkový pohled na hrad z podkopce od jihovýchodu (2010)

Hrad Bradlec byl již od svého počátku pevný a obtížně dobyvatelný, založen byl někdy na konci 13. století v té době poměrně mocným rodem Markvarticů. Dá se předpokládat, že to byl Jaroslav z Turnova, kdo byl zakladatelem a stavitelem hradu. Prvním dokumenty doloženým majitelem hradu byl Havel Ryba z Bradlce - záznam pochází z roku 1322 (některé zdroje uvádí, že byl i jeho zakladatelem). Již ze zápisu z roku 1325 je však patrné, že hrad změnil majitele a přechází do rukou Markvarta z Jíkve. Další část dějin hradu je poměrně neznámá, předpokládá se, že si Markvart poněkud nerytířsky přivydělával pleněním statků svých okolních sousedů a jelikož v království nebyl sám, vypravil proti obdobným loupeživým pánům císař Karel IV. trestní výpravu a hrad dobyl. Jsou to však pouze domněnky, fakta (písemnosti) hovoří o tom, že se roku 1356 stává majitelem hradu Půta z Turgova, jako majitel nedalekého hradu Železný, který se zde připomíná také v roce 1379. V roce 1391 se hrad dostává do rukou rodu pánů z Jenštějna a to konkrétně Pavlíku z Jenštejna. Syn Pavlíka Vaněk však patřil po jedné hádce s králem Václavem IV. k jeho zapřisáhlým nepřátelům a tak král uspořádal vojenskou výpravu a Vaňkovi hrady dobyl a obsadil. Dobývání hradu Bradlec velel hejtman Hynek Jablonský, který prý když přitáhl k hradu a viděl jak obtížně je dobyvatelný jal se jej nejprve obléhat. Poté nějaké době obléhání vymyslel na vyhládlé obránce lest - jal se předstírat, že hrad je pro vojsko příliš tvrdý oříšek a za tmy hrál, že balí ležení a táhne s vojskem pryč - jeho vojáci zatím zůstali ukryti za stromy. A lest vyšla, hladoví obránci se hned vydali za potravou a tak vojáci ukrytí za stromy okamžitě zaútočili na bránu, kterou rychle dobyli a s ní i celý hrad. Obránci hradu byli zajati a později v Praze popraveni. Jen majitel Vaněk z Jenštejna měl štěstí a král mu udělil milost za příslib věrnosti. A tak se Bradlec dostává v roce 1417 do rukou krále, který ho věnuje své manželce Žofii.

Hrad Bradlec
Pohled od velké věže přes "bradlo" na zbytky paláce (2010)

V roce 1421 je hrad Bradlec opět obléhán, tentokrát se pod hradem rozkládá ležení vojska Čeňka z Vartemberka, který ho však beze ztrát opět získává lstí. V roce 1429, když už čtyři roky byla královna Žofie mrtvá, hrad Bradlec symbolicky věnuje císař Zikmund jako královskou odúmrť Hynkovi Krušinovi z Lichtemberka, neboť císař neuznává tehdejšího majitele Mikuláše z Valdštejna. Krušina se však ke svému majetku dostane až po porážce táboritů a obsazuje ho svojí posádkou v roce 1437. Po husitských bouřích je spousta hradů obsazena loupeživou posádkou a nejinak je tomu i v případě hradu Bradlec. Loupežníky likviduje v roce 1442 do zdejšího kraje vyslaná zemská hotovost. V roce 1450 přechází hrad do majetku Viléma z Mečkova, který je tu vzpomínaný i v roce 1474. Po něm drží hrad ještě Hynek z Mečkova, který hrad prodává a pak následuje na konci 15. století již jen sled rychle se střídajících majitelů Jsou to Zdeněk Loučeňský z Kopidlna po něm Bohuslav Litovský ze Svinař, který je opatrovníkem syna Zdeňka Loučeňského Štylfrýda a Vilém Zub z Landštejna. Poté přechází hrad do majetku Valdštejnů díky nákupu panství Janem z Valdštejna a na Štěpanicích. Ten umírá v roce 1506 a ze zápisu ho dědí jeho syn Jiřík. Ten na rozdíl od předchozích majitelů na hradě Bradlci panuje poměrně dlouho až do roku 1532, kdy zemřel (někdy se udává rok 1529 čí 1530). v roce 1533 se synové Jiříka z Valdštejna dělí o majetek a hrad Bradlec s okolními vesnicemi a zároveň tvrz v Železnici získává Albrecht. Někdy v té době se již mění požadavky na bydlení a studený nepřístupný hrad již nevyhovuje standardům. Valdštejnové sídlí na tvrzi v Železnici a do hradu se neinvestuje ten začíná pomalu chátrat. Albrecht se dostává v roce 1537 do velkých dluhů a tak poměrně záhy prodává zděděný majetek městu Jičínu. Města však v té době nemohou vlastnit takové majetky a tak majitel jičínského panství Mikuláš Trčka z Lípy povoluje městu nákup pouze Železnice, hrad a ostatní součásti bradlckého panství odkupuje sám v roce 1540. V té době se jedná kromě Železnice o Bradleckou Lhotu (tehdy jen Lhotu), Těšín, Syřenov, Novou Ves, Kyje, Bělou a Ždár. Mikuláš ještě téhož roku umírá a majetek dědí jeho syn Vilém Trčka z Lípy. V té době hrad snad obývá ještě správce, ale po smrti Viléma v roce 1569 je již hrad zcela neobydlený a začíná pustnout. Kámen z něj je pak průběžně využíván ke stavbám v okolí a tak se nám do dnešních dnů dochovává torzo hradu.

Hrad Bradlec
Malá věž a zbytky paláce - v pozadí trosky velké věže

V současnosti lze zříceninu hradu navštívit kdykoliv, doporučuji uspořádat krásný výlet třeba z Bradlecké Lhoty na Bradlec a dále na Klepandu a hrad Kumburk do Staré či Nové Paky - viz popis zde. Okolí kradu je ekologicky cenné a tak bylo v roce 1992 vyhlášeno za přírodní rezervaci. O hrad a jeho statické zajištění se stará sdružení z nedalekého hradu Kumburk na jehož stránkách (zvláště v sekci Badatel) najdete i spoustu dalších zajímavých informací o hradu Bradlec. Hrad je pak majetkem obce Syřenov do jehož katastru patří.

POVĚSTI O HRADU BRADLEC - O BÍLÉ PANÍ

Pověst vypráví, že na hradě Bradlci žil bohatý pán, který si nejvíce zakládal na statečném synovi, příštím dědici panství, jmění i slavného erbu svého rodu. Panic si oblíbil krásnou dceru kumburského rytíře, ale otec tomu nepřál. Ani mírné domluvy, ani hrozby nepřervaly přátelství a lásku obou mladých lidí. A tak bradlecký pán se uchýlil pro radu a pomoc k čarodějnici, bábě prastaré, která dovedla léky i slovy měnit osud a život lidí. Na přání pána bradleckého vyřkla hrozná slova a zaklela dceru kumburského rytíře v Bílou paní. Zjevovala se lidem ve snách a za měsíčních nocí na obou hradech, v lesích i okolních vsích. Odvracela od lidí nebezpečí, pomáhala, kde bylo třeba, lidem domlouvala a obracela je na cesty správného života. Pány na hradech varovala před nepoctivými a zrádnými služebníky, pány přemlouvala, obmýšleli-li něco zlého a krutého pro své poddané. Navštěvovala chaloupky a ošetřovala nemocné, zvláště chudým dětem za noci nepozorovaně vkládala pod podušku bílý peníz. Leckdo ji spatřil, ale jakmile se pohnul nebo promluvil, Bílá paní rychle zmizela.

A syn bradleckého pána trápil se žalem a marnou touhou po ní. Bloudíval po lesích, bloudíval v myšlenkách, žádná jeho rána na honu nezasáhla cíle, k žádné práci nedovedl se upoutat. Zželelo se ubohého prince věrnému sluhovi a jal se mezi lidmi zvídat, jak pomoci pánovi. Když se dověděl, že v zapadlé rokli, kam skoro noha lidská ze strachu a hrůzné pověsti nevkročí, žije čarodějka, zavedl tam svého mladého pána. Ale bába, věrna slibu starému bradleckému pánovi, nic neprozradila, ani neporadila. Po nějakém čase, když bába cítila, že se chýlí poslední dnové jejího života, přece se rozmyslila a po náhodném poutníku, který kráčel kol její chaty, vzkázala pro panice. Hluboko se musil schýlit, když vstupoval nízkými dveřmi chaty do temné světnice. Na ohništi občas vyšlehly fialově rudé jazyky dohasínajícího ohně, čpavý dým úzkým praménkem v kruzích jako šedý had stoupal do komína; v koutě na zpuchřelém loži ležela mezi vetchými cáry stařena kost a kůže, jen oči jí ještě mdlým plaménkem blýskaly. Panic s úžasem poslouchal přiznání stařenino, a sotvaže ze schnoucího hrdla vydrala se jí poslední slova rady, stařena skonala.

Panic poslal věrného sluhu do Radimě, aby ihned přivedl kněze k syřenovské studánce. Za soumraku oznámil otci, že jde na noční lov. Ale zatím spěchal ke studánce. Bylo před půlnocí, když tam dorazil kněz s věrným sluhou. “Jakmile zazní z kumburského orloje první úder, oznamující půlnoc, počni svysvěcením této studánky,” řekl panic. - A jen dořekl, již tu první zvuk půlnočního bití. Kněz vysvětil studánku a odešel se sluhou, jak panic poručil. Ten nabral vody do měděnice a vykročil ke kumburskému hradu. Ale cesta před ním byla samá nesnáz. Brzy se země propadala, zase s hrozným rachotem balvany se válely všady kolem něho, ze všech stran hvizdot a jekot, až sluch přecházel. Ale panic světí před sebou cestu a statečně kráčí vzhůru do stráně a kopce, až přijde na nádvoří kumburského hradu. Ve svitu měsíce, který se právě prolomil clonou černých mraků, vidí před sebou mohutný strom, obalený zvláštním bílým květem. Vodou pokropí kruh kolem něho, aby zlé moci nemohly stromu škodit, a ze stromu utrhne devět kvetoucích haluzí. Tři haluzky svázal vkvetoucí kytici, dotkl se jí vrat, ta se otevřela, vešel do síně a do třetí komnaty vpravo. Zde skutečně stála jeho milá, bílá jako z vosku, průhledná jako závoj, tichá a chladného pohledu, jako by paměti ani pohledu pro něho neměla. Druhou kyticí ze tří haluzí dotkne se panny a ta se mění v takovou, jaká bývala a s jakou chodíval a jakou miloval. “Děkuju ti, žes mne vysvobodil,” byla její první slova a již mu padá do náručí a nechává se skoro nést z komnaty a z hradu.

Svítalo již, když oba došli do bradleckého hradu. Nehněval se otec na něho, vlídně přijal nastávající snachu, sám na Kumburk k sousedovi došel, přátelství sjednal a věčný mír uzavřel. Byla to slavná svatba, na kterou se sešlo mnoho pánů znamenitých rodů a reků. Nevěsta jako světice kráčela se svým milým k oltáři s kyticí zposledních tří ratolestí oné zázračné moci. Lid se upřímně těšil ze štěstí mladých pánů a nová paní dál rozdávala své dobré srdce všady, kde bylo třeba. - A onen tajemný strom dlouho se držel, byť již jen co pahýl na nádvoří kumburského zámku. A když zmizel, pověst o něm a o Bílé paní dále a dále v lidu trvá.

(Autor: Jaroslava Velartová, 1990)

POVĚSTI O HRADU BRADLEC - O MODRÉM PLAMENI NA BRADLECI

Lidé, kteří chodívali pozdě v noci lesní cestou pod bradleckými zříceninami, viděli prý často tančiti na bradlecké skále modrý plamen, a proto si podruhé raději pospíšili, aby se ještě za světla dostali domů. Zvědavý Prášek ze lhoteckého mlýna si však umínil, že se jednou podívá na modrý plamen a že jej zašlápne, aby měli lidé pokoj. Jednoho dne se vracel vpodvečer z Újezdců přes Bradlec domů. Došel pod hrad již za úplné tmy. Bylo ticho, jen větřík si pohrával suschlým listím v korunách starých buků. Na rozlomené věži zahoukala sova. Prášek se zachvěl a zamrazilo ho v zádech, když se rozpomenul na to, že by se mohl objeviti modrý plamen. Neušel ani pár kroků, když se najednou slabě zablesklo a na skále se zatřepetal modrý plamének. Prášek se zprvu ulekl, ale hned se vzpamatoval, sáhl do kapsy pro drobečky, neboť slýchával od starých, že na místech, kde se ukáže modrý plamen, tam prý hoří peníze, jichž se může člověk jen tehdy zmocniti, přehodí-li plamen chlebovými drobty. Naštěstí našel v kapse trochu drobečků, a když se přiblížil na dosah ruky k onomu tajemnému místu, přehodil jimi modrý plamének a ten skutečně jako by jej prudký vítr sfoukl, rychle zmizel. Na tom samém místě ležela hromada zlatých peněz. Prášek poklekl rychle na zem a nahrnul si tolik zlaťáků, kolik jen mohl nacpati do kapes. Když odcházel, něco za ním zasténalo, bezpochyby zlý duch, který ten poklad hlídal. Prášek se nezalekl, ani se neohlédl a pospíchal domů. Když přiběhl na kraj lesa ke “Zlatníku”, zaslechl za sebou podivný rachot a výhružný výkřik: “Draze mi to zaplatíš.” Leč ani nyní se šťastný Prášek neohlédl, ačkoliv mu vlasy na hlavě stály jako hřebíky, a utíkal až do Lhoty. Vrazil do mlýna a trvalo dlouho, než mohl říci, co se mu přihodilo. Náhle však zůstal, jako když do něho uhodí. Po penězích nebylo ani památky. Cestou je všechny poztrácel. Prášek zemřel třetího dne od nadlidské námahy těla a od hrozného zděšení, které prožil. A od těch dob se už modrý plamen na Bradlci neukázal.

POVĚSTI O HRADU BRADLEC - PŘÍBĚH O JEDNOM STUDENTU

Jednou navečer přišel do zájezdního hostince “Na Váze” nad Železnicí chudý student. Večer seděl se sousedy v šenkovně a vyprávělo se o různých příhodách. Tu si někdo vzpomněl na tajemného rytíře na Bradlci. Student se smál jejich vyprávění, nevěřil jim a vydal se ještě téhož večera za svitu měsíce na nedaleký Bradlec, aby se přesvědčil o malichernosti jejich řečí. Sousedé mu marně rozmlouvali jeho počínání a varovali ho před pomstou rytířova ducha. Zanedlouho po studentově odchodu vystoupily nad Bradlcem černé mraky, rozpoutala se prudká bouře a blesk za bleskem osvětloval zlověstně krajinu. Sousedé čekali nedočkavě na návrat odvážlivce, a když se ho nemohli dočkati, odebrali se po utišení bouře na Bradlec. Jaké však bylo jejich překvapení a zděšení, když nalezli pod hradem již jen jeho bezduché tělo. Usoudili, že duch prokletého rytíře se pomstil nevěřícímu a vysmívajícímu se studentovi a shodil ho se zbořené věže do příkopu.

FOTOGALERIE

Hrad Bradlec
Velká věž na čedičové skále (2010)

Hrad Bradlec
Zbytek hradby a paláce (2010)

Hrad Bradlec
Zdi paláce(2010)


Zachovalá část hradby(2010)

Hrad Bradlec
Pohled na hradbu a velkou věž od paláce (2010)

Hrad Bradlec
Velká věž (2010)

Hrad Bradlec
Vstupní otvor ve velké věži - původně pouze vstupní dveře (2010)

Hrad Bradlec
Pohled do výšin věže (2010)

Hrad Bradlec
Zbytek velké věže od západu (2010)

Hrad Bradlec
Velká věž hradu Bradlec (2010)

Hrad Bradlec
Přístup ke hradu je pouze od jihovýchodu do prudkého kopce (2010)


Hradby (2010)

Hrad Bradlec
Celkový pohled k hradu (2010)

Hrad Bradlec
Čedičová skála, na které stojí velká věž (2010)

Hrad Bradlec
Pohled na skálu od západu (2010)

Hrad Bradlec
Čedičový převis, na kterém stojí palác a malá věž (2010)

Hrad Bradlec
Malá věž hradu Bradlec (2010)

Hrad Bradlec
Malá věž a nejzachovalejší zbytek hradeb (2010)

Hrad Bradlec
Celkový pohled od severu (2010)

PANORAMA HRADU BRADLEC

Panorama z hradu Brada
Pohled od jihozápadu - v popředí čedičový sopouch s velkou věží

Panorama z hradu Brada
Celkové panorama hradu od západu - původně svah kryla hradba, která je dnes již rozebraná

MAPA

Volba zobrazované mapy:

OBECNÉ INFORMACE

INTERREGION JIČÍN - soukromé turistické stránky.
Vznik stránek: 28. dubna 1999. Uvedení do provozu: 6.srpna 1999. Autoři projektu Interregionu: Lukáš Prýmek, Jaroslav Runčík

E-mail: njorloj@outlook.cz
Na stránkách se neprovádí redakční, jazyková ani jiná korektura. Děkujeme všem, kteří nás podporují v naší činnosti, dopisují, zasílají informace, echa, čtou naše stránky......

Pokud není uvedeno jinak (není uveden zdroj), tak obsah webových stránek (texty, fotografie...) náleží autorům Interregionu Jičín. Veškerý obsah stránek patřicí Interregionu Jičín podléhá licenci Creative Commons: Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česká republika

© 1999 - 2016 Interregion Jičín