Hrad Návarov

Hrad Návarov byl vystavěn na vyvýšeném skalním ostrohu vysoko nad hlubokým údolím, které vyhloubila divoká řeka Kamenice na severozápadu a potok Zlatník, který se do ní pod hradem vlévá, na severovýchodu. Prudce spadající skalnaté břehy údolí poskytují hradu výbornou obranou polohu, kdy přístup ke hradu byl možný pouze z jižní strany po poměrně úzké šíji, která byla přeťata třemi příkopy. Ze zbytků lze zjistit, že nejprve úzkou část přetínal první příkop chráněný hradbou a dvěma předsunutými obranými baštami, které chránily bránu, za hradbou se nacházelo předhradí s dílem hospodářských budov. Je pravděpodobné, že první příkop, bašty a přední hradby byly vystavěny až v době pozdější, při přestavbě a rozšiřování hradu po jeho dobytí Jiřím z Poděbrad. Z předhradí se již vstupovalo do samotného centra hradu obdélníkového půdorysu, které bylo chráněno valem, kolem kterého byly z obou stran vyhloubeny příkopy. Na nejbezpečnějším místě, tedy na západní straně obdélné ostrožny byl vystavěn kamenný palác, z kterého bylo možné i strategicky krýt jižní přístupovou cestu k hradu. Ostatní směry jádra hradu chránily kamenné hradby a hlavně téměř svislé skalnaté stěny spadající hluboko do údolí. V téměř třísetleté historii hradu docházelo k mnoha úpravám a přestavbám, kdy se postupně z ochranného gotického hradu stávala strategická renesanční pevnost. Bohužel z dodnes zachovaných zbytků hradu Návarova ani zachovaných písemností již nelze přesně vysledovat rozsah původních staveb a jejich pozdějších úprav.

Hrad Návarov býval původně centrem poměrně rozsáhlého jizerskohorského panství a jeho stavební počátky jsou kladeny na počátek 14. století. Bohužel přesnější datování nelze ze zachovaných dokumentů zjistit a stejně tak není známa i osoba jeho zakladatele. Můžeme předpokládat, že to byl někdo z mocného rodu Markvarticů, kteří v této oblasti v té době stavěli svá sídla. Různí historici uvádějí, že jméno hradu se poprvé vyskytuje roku 1365 jako přezdívka Adama Heřmana z Heřmanic (jindy je uváděn také jen jako Heřman z Heřmanic), jehož jméno se vztahuje k robouskému kostelu - dovolím si vyslovit domněnku, že však s hradem nemá nic společného; jeho přezdívka (Návarov / Navarov) pochází obecně od navaření si čehosi, takže dle mého jde jen o shodu náhod. Prokazatelně se o majiteli hradu píše teprve v písemnostech z roku 1380 a je jím Jindřich z Valdštejna. Majitelem je však v době, kdy se Valdštejnské panství hroutí konflikty mezi jeho jednotlivými členy, obzvláště vztahy trpí sporem majitelů hradu Valdštejna, kteří stáli proti příbuzným na Rotštejně a vzájemně se napadali. Držitelem hradu Návarov se v roce 1397 stává Jan Čůch ze Zásady, který slouží dvoru krále Václava IV. Nastávající doba husitských válek pak pro Janova syna Petra nebyla lehká, patřil k pánům věrným katolické víře a tak jeho državy husitské války zasáhly nebývalou měrou. Díky škodám, které Petrovi Čůchovi vznikly se při jejích nápravách zadlužil a za husitských bouří hrad Návarov ztrácí. V roce 1422 již je jako správce hradu uváděn Čeněk z Návarova, který patří k oblíbencům nepopulárního krále Zikmunda. Po něm se opět stává ve 40. letech 15. století majitelem Petr Čůch, ale pro velké zadlužení rodu ztrácí definitivně hrad Návarov jeho dcera Johana. Hrad se stává majetkem krále Jiřího z Poděbrad, který však nemá zájem investovat do majetku v této pro něj poměrně neatraktivní části jizerského podhůří. V roce 1452 tak získává od krále celé návarovské panství jeden z předních českých rodů té doby, hrad kupuje Mikuláš Zajíc z Házemburka. Mikulášův syn Jan Zajíc z Házemburka se však opět staví proti králi Jiřímu a jako člen jednoty zelenohorské proti němu aktivně vystupuje. Král Jiří z Poděbrad si však podobné jednání vzpupných pánů nenechává líbit a tak v roce 1469 vytáhne s královským vojskem na severovýchod Čech a postupně tak napadá Házemburské državy. Obleženy jsou například hrady Kost, Trosky či Hrubá Skála a samozřejmě i hrad Návarov. Proti královskému vojsku se na podporu zelenohorského aktivisty Jana Zajíce vydává od severu na pochod lužicko-saské vojsko. To se po pochodu přes hory dostává až na okraj Házemburských držav na kopec Kopanina. Zde velitelé zjišťují, že Hrubá Skála již padla a tak se před českým královským vojskem dávají na spěšný ústup. Posádce hradu Návarova se tak rozplývá poslední naděje na záchranu a možný odpor a tak se vzdává svým obléhatelům bez boje.

Pro hrad sice nastává vojensky klidné období, avšak začínají tahanice mezi jeho držiteli a majiteli. V roce 1474 kupuje hrad od Jana Zajíce z Házemburka Aleš ze Šenova, avšak držitelem hradu je Hynek Krušina z Lichtemburka a tak dochází mezi pány nejen k soudním třenicím. Hrad Návarov

Tahanice trvají zřejmě poměrně dlouho a Lichtemburk jako neoprávněný majitel, avšak jako držitel, je na hradu Návarov uváděn ještě v roce 1488. V roce 1489 se snad situace kolem majetku trochu vyjasňuje a hrad se nakrátko dostává do držení rodu z Tanfeldu od nichž získává hrad v roce 1492 Hanuš z Elsnic. Střídání majitelů tímto nekončí a stabilita hospodářství celého panství tím poměrně výrazně trpí. V roce 1502 se dostává Návarov do majetku Jana staršího ze Šumburka, v roce 1505 ho kupuje Alexandr z Laisneku, aby ho pak přeprodal v roce 1508 Janu a Bernartovi z Valdštejna. Od nich získává hrad v roce 1511 do držení Jan z Boskovic. Poté se konečně panství dostává do majetku rodu, který s ním nemá jen obchodní zájmy, ale hodlá i hospodařit a do držav investovat. V roce 1515 kupuje hrad a celé panství Zikmund Smiřický ze Smiřic a pro hrad a hlavně jeho državy, tak konečně končí období nestability a nastává více než sto let hospodářského rozkvětu pod taktovkou Smiřických. V té době již není samozřejmě hrad sídlem návarovských pánů, ale je stále udržován jako sídlo úřednictva spravující celou oblast. Návarovské panství bylo poměrně rozložité protože sahalo až do centra Jizerských hor k pramenům řeky Jizery a celá oblast byla samozřejmě bohatá hlavně na dřevo. V té době také dochází k velkému rozvoji oboru typického pro Jizerské hory a to sklářství. Nebývalou prosperitu tak návarovské panství zažívá i za panovaní dalších Smiřických, v roce 1569 je majitelem Jindřich Smiřický se Smiřic a po něm je to Zikmund Smiřický. Posledním držitelem panství z rodu Smiřických je tak Albrecht Smiřický, jenž se stává majitelem v roce 1618.

Roku 1622 je však veškerý majetek rodu smiřických pro jejich účast na povstání na straně stavů po bělohorské bitvě konfiskován a jako konfiskát se tak od císaře dostává do majetku mocného frýdlantského souseda Albrechta z Valdštejna. Ten začleňuje v té době bohaté návarovské statky do svého rozsáhlého vévodství a tak není nijak bráněno jejich dalšímu rozkvětu. Přesto však Albrecht z Valdštejna postupuje návarovské panství jako léno Gertudě Lamottové a jejím synům, vdově po Petru Antonínu de Lamotte, který zastával do své smrti významnou funkci císařského komořího. Gertrudě Lamottové patřily i další lenní statky na frýdlatsku. Z lenní závislosti se jí podařilo majetek od císaře získat až v roce 1653, tedy rok před její smrtí, majetky na frýdlatsku dokonce získali Lamottové do svého plného vlastnictví od Gallasů až v roce 1666. Ač za to vlastně Gertruda nemohla, její panovaní na Návarově je spjato s jeho nejhorším obdobím, kdy kraj a jeho lid zasáhla tvrdá protireformační opatření a hlavně třicetiletá válka, která zatěžovala obyvatele hlavně vysokými daňovými povinnostmi. V roce 1643 přišla pro Návarov největší rána, protože ho oblehla švédská vojska a i když se posádka v čele s Vincencem de Lamotte hrdinně bránila, švédské vojsko nakonec pevnost zdolalo a obsadilo. Císařské vojsko se k hradu dostává až rok poté v roce 1644 a po obléhání švédskou posádku poráží a pevnost dobývá. V té době padá rozhodnutí císařského místodržícího v Praze Jaroslava Bořity z Martinic, nechat hrad, přemněněný za války hlavně v pevnost, zbořit, aby se již nemohl stát útočištěm a opěrným bodem nepřátelského vojska. A tak je ještě v roce 1644 tento rozkaz vykonán a hrad je pobořen - stejně dopadají později třeba i nedaleký hrad Kumburk či Veliš. Rodina Lamottů však žádnou výraznou škodu tímto rozhodnutím neutrpí, spíše naopak, za války se z hradu stává pevnost a pozbývá jakýchkoli znaků šlechtického sídla a Lamottové na ní musí udržovat a živit posádku, takže destrukce poměrně zchátralého hradu jim spíše uleví z rodinného rozpočtu. V té době již dávno sídlí na zámku v Jesenném a navrch zdivo z rozbořeného hradu jim poskytlo dostatek materiálu ke stavbě nedalekého Návarovského zámku.

Ve třicátých a čtyřicátých letech 20. století proběhlo na hradu několik amatérských archeologických průzkumů na popud vlastníka pozemků Viléma Vaníčka. Další hloubkovější průzkum provedlo roku 1994 a 1996 na hradu liberecké Severočeské muzeum a dle archeologickým nálezů mohlo hrad a jeho osídlení datovat na počátek 14. století. Podařilo se nalézt spoustu fragmentů z doby renesanční i gotické a některé nejzajímavější nálezy lze dnes shlédnout v muzeu v Železném Brodě. V dnešní době je hrad Návarov poměrně klidným a trochu tajemným místem, ukrytým v lesích nad údolím říčky Kamenice. Z hradu se zachovaly dobře identifikovatelné zbytky, které poskytují přehled o velikosti hradu. Celé okolí pak skýtá spoustu možností k výletům do této masovým turismem zatím nestižené krajiny jizerského podhůří. K hradu se dopravíte nejlépe vlakem po zajímavé a romantické trati 035 z Železného Brodu do Tanvaldu. Ze stejnojmenné zastávky Návarov je to k hradu velmi příjemná procházka.

PANORAMA

Torza příkopů, valů a předsunuté hradby pohledem z centrální části - vše již pohlcuje les

FOTOGALERIE

Východní zeď paláce (2012)

Hlavní palác - zachovalé vstupní dveře(2012)

Zbytky menší budovy na severní straně centra hradu (2012)

Celkový pohled na palác se zbytky sklepů a s původním vstupem (2012)

Lomený oblouk klenby původního gotického sklepa (2012)

Zbytek druhého sklepa s valenou klenbou a malým oknem (2012)

Východní část ochranné mohutné předsunuté hradby, oddělené příkopem od centra hradu (2012)

Předsunutá hradba z venkovní strany (2012)

Pohled na západní zbytky předsunutého opevnění (2004)

Celkový pohled na vstup do centra hradu a zbytky hradního paláce (2004)

Příroda pomalu pohlcuje zbylé zdivo - jižní strana (2004)

Na nádvoří hradu - zbytky sklepení a paláce (2004)

Výhled z hradu do údolí říčky Kamenice (2004)

Zbytky menší stavby v centrální části hradu na severu (2004)

MAPA

OBECNÉ INFORMACE

INTERREGION JIČÍN - soukromé turistické stránky.
Vznik stránek: 28. dubna 1999. Uvedení do provozu: 6.srpna 1999.

E-mail: njorloj@outlook.cz
Na stránkách se neprovádí redakční, jazyková ani jiná korektura. Děkujeme všem, kteří nás podporují v naší činnosti, dopisují, zasílají informace, echa, čtou naše stránky...

NÁVAROV - hrad

POPIS A HISTORIE

PANORAMA

FOTOGALERIE

MAPA

OBECNÉ INFORMACE