INTERREGION JIČÍN - křížem krážem regionemVLAKREGION JIČÍN - po kolejích Českého ráje

ZÁMEK HRUBÝ ROHOZEC

POPIS A HISTORIE ZÁMKU

Na místě dnešního zámku Hrubého Rohozce, na pravém břehu Jizery, stával na pískovcové terase hrad Rohozec, jehož podobu neznáme. Z východní strany byl chráněn strmým srázem a na ostatních stranách měl hluboké příkopy, které dodnes na několika místech naznačuje terén zámeckého parku zejména na jihozápadní straně. Z původního hradu se dochovala do skály tesaná sklepení s gotickým ukončením portálů a okének pod dnešním zámkem.

Doba vzniku hradu a jeho zakladatel nejsou bezpečně známi, protože jeho jméno mělo ve svém přídomku několik členů rodu Markvarticů na konci 13. a počátku 14. století. A. Sedláček považuje za zakladatele Jaroslava z Ralska, kferý se připomíná do r. 1289. Jeho syn Havel se psal již z Rohozce stejně jako jeho syn Jaroslav, doložený v r. 1322. J. V. Šimák pokládá za zakladatele Rohozce až zmíněného Havla, řečeného Ryba, který se v písemných pramenech objevuje v 1. 1316-1322. Z dalších držitelů Rohozce jsou známi páni z Turgova v 1. 1356-1371 a asi od r. 1374 Markvart z Vartemberka, přísedící zemského soudu. Protože svůj spor s lužickými městy řešil násilím, dopustil se porušení zemského míru, takže král Václav IV. proti němu vyhlásil v r. 1390 vojenskou hotovost. Jeho hrady Rohozec, Zbiroh a Žleby (na Čáslavsku) byly v průběhu tažení dobyty, Markvart byl zajat a Rohozec i další jeho majetek zabrán pro královskou komoru. Markvart byl později zase z vězení propuštěn, zemřel však brzy nato v červnu 1392.

O osudech Rohozce v dalších letech není nic známo, nevíme ani, do jaké míry ho poškodilo dobývání v r. 1390. V r. 1417 byl jeho majitelem Jan z Michalovic, řečený Kruhlata, který náležel ke stoupencům císaře Zikmunda. Za něho dobyl r. 1424 Jan Žižka z Trocnova město Turnov, není však zpráv, že by se boje nějak dotkly hradu Rohozce. Janův syn Jindřich, připomínaný v pramenech v 1. 1439-1468, podporoval aktivně Jiřího z Poděbrad, i když byl sám katolíkem. V r. 1468 stál v čele jeho vojska, které se postavilo na odpor oddílům jednoty zelenohorské a Lužičanů, jež přitáhly 1. června k Turnovu a 4. června se ho zmocnily. V boji, k němuž pak u Turnova došlo, byli Lužičané a jejich spojenci poraženi, Jindřich Kruhlata z Michalovic však byl těžce raněn a za několik měsíců zemřel.

Tím vymřel po meči rod Michaloviců a Rohozec se jako dědictví dostal do držení Jindřichovy sestry Magdaleny a jejího manžela Jana Tovačovského z Cimburka. Po jeho smrti (1483) zdědila majetek jeho druhá chof Johanka z Krajku, která se pak provdala podruhé za nejvyššího komorníka Jana ze Šelmberka. Ten byl sice katolík, ale neodpíral ochranu jednotě bratrské zejména pod vlivem své manželky Johanky, která se k tomuto vyznání okázale hlásila a jeho členům poskytovala až do své smrti (po r. 1531) všemožnou pomoc. Oba manželé měli značný majetek. Johance z Krajku patřilo kromě Rohozce také panství mladoboleslavské a brandýské. K Rohozci náležel výnosný poplužní dvůr v jeho těsné blízkosti a panství se rozprostíralo na jih až k Svijanům, na západě k Albrechticím a na severu ke Skále (Malá Skála). K Rohozci patřila také polovina města Turnova, zatímco druhá polovina náležela k hradu Skále (Hrubá Skála). Janu ze Šelmberka patřily hrady Kost a Trosky.

Za Johanky z Krajku došlo v l. 1513-1516 k přestavbě Rohozce v honosný pozdně gotický zámek, který dokončil její bratr Konrád z Krajku. Ten zde sídlil také, protože v r. 1513 získal zápisem část majetku své sestry. Nevíme, zda ještě před touto přestavbou došlo k nějakým stavebním změnám na Rohozci. Na počátku 16. století stál na jihovýchodní straně nádvoří starý hradní palác orientovaný k severu, kde byl původně vchod do hradu. Tam stála čtvercová věž a od ní k jihozápadu bylo otevřené místo chráněné baštami. Schodiště v nádvorním nároží paláce spojovalo hluboké třípatrové sklepy s jeho nadzemními prostorami. Za Krajířů z Krajku bylo postaveno severní křídlo pro Konráda. Vchod z nynější zahrady byl zazděn a od něho na západ bylo postaveno celé nové křídlo. Také na jihozápadě nastala podstatná změna. Uprostřed fronty, od starého paláce k novému západnímu křídlu, vznikla nová část zámku s novou hlavní věží a vchodem, ke kterému se přicházelo od statku po padacím mostě v předhradí.

Těmito úpravami nezůstalo z původní dispozice hradu Rohozce vlastně nic, a třebaže přístavby uzavřely vnitřní nádvoří, nebyly tu již důvody obranné. Bašty a příkopy okolo zámku byly zrušeny a příkopy proměněny v zahradu. Tyto stavební úpravy probíhaly v duchu vladislavské gotiky (nad nádvořím je dosud pavlač a branka do věže, obojí-neobyčejně zachovalé a umělecky dokonalé; letopočet 1516 dosvědčuje dobu přestavby). Vstupní portál v přízemí vstupní věže v goticko-renesančním slohu nese v rozích v pískovci tesané podoby tváře Johanky z Krajku a Jana ze Šelmberka. Nad portálem jsou jejich znaky a také znak Konráda z Krajku.

Krajířové z Krajku byli pány Rohozce do r. 1534, kdy zámek od Volfa staršího Krajíře z Krajku koupil Jan z Vartemberka, nejvyšší purkrabí Českého království a také vynikající hospodář. Zemřel v r. 1543 a Rohozec zdědil jeho syn Adam z Vartemberka. Protože byl významným účastníkem stavovského odboje proti králi Ferdinandu I. v 1. 1546-1547, přišel po potlačení povstání o většinu svých statků, mezi nimi také o Rohozec, který se za Krajků a za Jana z Vartemberka rozrostl ve velké panství. Patřily k němu obě poloviny Turnova, poplužní dvůr, mnoho vesnic nejen na pravém břehu Jizery, ale také Volavec, Záhoří, Skokovy, Vyskeř, Olešnice, Všeň a i některé vsi na Kostecku. Tak se Rohozec stal již podruhé majetkem koruny. Nebyl jím však dlouho. Adam z Vartemberka r. 1555 vykoupil Rohozec, Skálu (Hrubou Skálu) a Turnov a část kupní sumy splatil hradišťským panstvím, které mu po potlačeném odboji zůstalo.

Adamem z Vartemberka v r. 1564 začalo období rodinných sporů mezi jeho potomky. Ze tří manželství zanechal po sobě čtyři syny, kteří se navzájem sváňli, a dva starší synové, Jan a Kryštof, žili zároveň v nepřátelství se svou macechou Alenou z Martinic, které odpírali dědictví. V době Adamovy smrti měl jeho syn Jan asi 25 let, Kryštof byl o rok mladší, Karel asi desetiletý a Jaroslav šestiletý. Všichni bez rozdílu byli svárliví a násilničtí, činili si škody na majetku a týrali poddané jeden druhému. První léta po otcově smrti spravoval panství nejstarší Jan. K rozdělení majetku došlo v r. 1565. Zámek Rohozec s předhradím a polovinou Turnova dostal Kryštof. S dohodou však nebyl spokojen ani jeden z nich a nesváry trvaly dále. Jan pobýval v Turnově a činil městu stejné násilí jako právoplatný majitel části města Kryštof. Po šťastném období Krajířů z Krajku i po správě města Janem z Vartemberka, dědem nynějších pánů, zažili Turnované počátek náboženského útisku i oklešiování městských práv. Spory, soudy i osobní rvačky čtyř synů Adama z Vartemberka byly takřka na denním pořádku. Po Kryštofově smrti (1584) trvaly rodinné různíce i mezi jeho mladšími bratry Karlem a Jaroslavem a vdovou po Kryštofovi Eliškou z Donína, která nějakou dobu po manželově smrti držela Rohozec. Po dlouhých jednáních však získal r. 1593 Rohozec Karel z Vartemberka.

Za Karla z Vartemberka došlo kolem r. 1600 k třetí stavební úpravě Rohozce, tentokrát v renesančním slohu. Stěny byly vyzdobeny sgrafity a v nádvoří proti průčelí vybudovány arkády. Tyto změny jsou dodnes patrné, přestože na některých z nich jsou vidět ještě pozdější úpravy. Po Karlově smrti v r. 1612 pokračovaly spory Vartemberků mezi jeho syny Janem Jiřím a Jindřichem Otou. Majitelem Rohozce byl Jan Jiří, kdežto Jindřich Ota získal z otcova dědictví díl skalský.

Za stavovského povstání v l. 1618-1620 byl Jan Jiří, který smýšlel víc německy než česky, kupodivu proti Ferdinandu II. a podporoval nejdříve kandidaturu saského kurfiřta, ale nakonec se přiklonil ke straně Fridricha Falckého, a to nejen z důvodů politických či náboženských, nýbrž i s nadějí na osobní prospěch. Domníval se totiž, že získá za manželku Sabinu, dceru falckraběte ze Salzbachu. Okázale vítal Fridricha v Chebu a daroval mu tzv. Žižkův meč ze své proslulé zbrojnice na Rohozci. Po bělohorské porážce stavů Jan Jiří z Vartemberka činil náležité pokání, slíbil věrnost Ferdinandu II. a sháněl na všech stranách přímluvce. Nakonec však byl v r. 1622 odsouzen ke konfiskaci veškerého jmění, které tvořil zámek Rohozec s obnoveným předhradím, dvůr a všechna hospodářská zařízení (pivovar, ovčín, olejna), okolní vesnice a řada vsí z panství sícalského okolo městečka Železného Brodu včetně něho, dále povodí řeky Jizery s clem (splavné). Konfiskaci propadl i majetek Jindřicha Oty, který marně usiloval o navrácení svého dílu.

Panství Rohozec koupil r. 1623 Albrecht z Valdštejna, který je dal v léno svému plukovníkovi Mikuláši Desfoursovi z Mont a Athienville, který za to, že zůstal věrný císaři, získal od něho po Valdštejnově zavraždění v Chebu (1634) dosavadní léno do dědičného vlastnictví, byl povýšen do hraběcího stavu a jmenován polním maršálkem. Za něho byl od rohozeckého panství oddělen drobný statek zvaný Malý Rohozec a pro původní zámek a panství se pro rozlišení vžil postupně název Hrubý Rohozec.

Desfoursové drželi Hrubý Rohozec až do r. 1945. Za nich došlo na zámku ke dvěma stavebním změnám. První byla provedena v r. 1675, z popudu Marie Polyxeny ze Šenfeldu, manželky majitele panství Albrechta Maxmiliána Desfourse (+1683). Dala rozšířit a barokně upravit zámeckou kapli, která má předsíň, tři oltáře a sakristii. Nad hlavním oltářem, kde je vpravo zachováno gotické klenutí z dob Krajířů, se zvedá věžička. Sochy a zarizení kaple jsou částečně renesanční, většinou však převládá baroko. Touto stavební úpravou byla narušena vnitřní dispozice zámku z období Krajířů z Krajku.

Poslední značně rozsáhlá úprava na Hrubém Rohozci pochází z r. 1822 a byla provedena ve slohu pseudogotickém. Věž s původní vstupní branou byla snížena na úroveň ostatních budov, byla znovu probourána zed uprostřed a otevřen vchod do zahrady. V nádvoří byly odstraněny dřevěné pavlače v druhém poschodí na východní straně, zazděny arkády, upraveno nádvoří a opraven celý zámek. Stalo se tak za hraběte Františka Antonína Desfourse mladšího, který zemřel v r. 1831 bez potomků a majetek po něm přešel na další linii téhož rodu.

Pět stavebních úprav Hrubého Rohozce bylo prováděno v dlouhých rozmezích, takže jsou zde znatelné prvky rané i vladislavské gotiky, renesance, baroka i novogotiky. Po r. 1945 spravoval zámek stát a objekt byl nějaký čas nevyužit. Proslulá zbrojnice byla zčásti přestěhována na zámek Frýdlant a také část původního zařízení doplnila sbírky na jiných památkových objektech. Po r. 1948 byly na Hrubém Rohozci umístěny sbírky kopií antických soch a část z původních ukázek drobných předmětů z období antiky. Současná instalace v prostorách státního zámku Hrubý Rohozec byla provedena Uměleckoprůmyslovým muzeem v Praze a dokládá vývoj nábytkových slohů od renesance až po secesi.

OBECNÉ INFORMACE

INTERREGION JIČÍN - soukromé turistické stránky.
Vznik stránek: 28. dubna 1999. Uvedení do provozu: 6.srpna 1999. Autoři projektu Interregionu: Lukáš Prýmek, Jaroslav Runčík

E-mail: njorloj@outlook.cz
Na stránkách se neprovádí redakční, jazyková ani jiná korektura. Děkujeme všem, kteří nás podporují v naší činnosti, dopisují, zasílají informace, echa, čtou naše stránky......

Pokud není uvedeno jinak (není uveden zdroj), tak obsah webových stránek (texty, fotografie...) náleží autorům Interregionu Jičín. Veškerý obsah stránek patřicí Interregionu Jičín podléhá licenci Creative Commons: Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česká republika

© 1999 - 2016 Interregion Jičín

18.11.2013