INTERREGION JIČÍN - křížem krážem regionem • VLAKREGION JIČÍN - po kolejích Českého ráje a mnohem dál
Vysoko na skalnatém bradle nad malebnou obcí Malá Skála byl vystavěn na počátku 15. století hrad Vranov. I když místo bylo zřejmě osídleno a opevněno již dříve, poprvé se píše o hradu v písemnostech z roku 1425 a to ve spojení s prvním doloženým majitelem Heníkem z Valdštejna a na Vranově. Stavitel hradu mistrně využil místního skalního bradla a přiléhajících skalisek, které spadají strmě dolů do údolí a poskytují tak přirozenou ochranu osádce hradu. Díky skaliskům také nebylo třeba stavět na mnoha místech hradby, stačilo vyplnit mezery mezi jednotlivými skalními bloky hradbou a propojit chodníky a schodišti jednotlivé skalní plošiny a vybudovat střílny. Plocha, kde byl hrad vystavěn má plochu úzkého obdélníku o stranách 40 x 400 metrů a díky nevelké šířce stačilo hrad jednoduše bránit střelbou z výšky. Na Vranově bylo jak předhradí (dnes plošina s letohrádkem a pokladnou) na kterém byly vystavěny dřevěné hospodářské budovy (konírny, kovárna, sklady, kaple), tak jádro hradu (za druhou vstupní brankou) s věží a mohutným dřevěným hradním palácem. Na předhradí se vstupovalo úzkou cestou, sevřenou vysokými skalami a opevněnou několika bránami (i dnešní vstup). Cesta do jádra hradu už byla po schodišti skrz úzkou a dobře opevněnou bránu. Dle dochovaných zbytků se usuzuje, že původní hradní budovy byly vesměs dřevěné a tak se po nich nedochovalo skoro nic – pouze zářezy pro trámy a sklepení vytesaná do skal. O dřevěných stavbách svědčí i lidové pojmenování hradu "Dřevěné skály".
Komplexní pohled na ostrožné bradlo se zříceninami hradu
Výhodou hradu též bylo, že měl vlastní studnu a nebyl tedy při obléhání závislý na dodávkách vody nebo na vodě dešťové. Studna však je umístěná mimo ochranné skalní bloky v místech pod centrálním palácem, ze kterého byla zřejmě vytahována do výšky paláce rumpálem. Proto byla studna krytá předsunutou dřevěnou hradbou a zřejmě byla původně i zpola zastřešena - studna tak byla vlastně jedinou slabinou jinak poměrně nepřístupného hradu. Její hloubka dosahuje hladiny řeky Jizery, což odpovídá hloubce přes 70 metrů (dnes zpola zasypaná) a je tím prvním co návštěvník uvidí při stoupání k hradu od Malé Skály. Hlavní hradní palác byl několikapatrový a byl důmyslně zasazen mezi trojici vysokých skal (dnes Síň tří mocnářů). Jádro hradu s hradním palácem bylo umístěno výše než předhradí a přistupovalo se do něj úzkou bránou. Hrad Vranov měl dvě vstupní brány, první do předhradí a druhou pak do samotného jádra hradu. Nejvyšší místo hradu obsadila samozřejmě dominantní věž. Současný stav hradu a jeho propojení schodišti a stezkami pochází z romantické úpravy z 19. století.
Od vzniku hradu po celé 15. století zůstává hrad v držení rodu Valdštejnů. Nijak nezasahuje do husitských válek a i později, kdy se okolní páni staví proti Jiříkovi z Poděbrad, stojí jeho majitel Šťastný z Valdštejna pevně za králem a tak se hradu vyhýbá i vojenská hotovost, kterou proti odbojným pánům král vysílá. V roce 1538 se hrad dostává do držení Jana z Vartemberka, kterému hrad prodává Jindřich z Valdštejna. V té době je vranovské panství poměrně rozsáhlé a patří k němu i část města Turnova či na druhou stranu část Železného Brodu (nazývaného Brodec) a asi 50 vsí z okolí až k Jablonci nad Nisou. Tehdy se hradu říkalo Vartemberské Skály a tehdy také začal jeho úpadek. Vartemberkové si pod hradem již po roce 1500 postavili tvrz – později na jejím místě vznikl maloskalský zámek a tak se přesunuli sem, do útulnějšího bydlení. O hrad se přestali starat a nechali ho svému osudu. V roce 1615 koupil vranovské panství s hradem Jan Smiřický ze Smiřic, tomu je však veškerý majetek po Bílé Hoře zabaven a získává ho Albrecht z Valdštejna. Jako léno získává panství od Albrechta Mikuláš Desfours majitel Hrubého Rohozce a jeho rod drží hrad ve vlastnictví až do roku 1802.
Jádro hradu za brankou - vlevo Síň tří mocnářů, původně místo kde stával palác
V tomto roce kupuje maloskalské panství bohatý podnikatel František Zachariáš Römisch, který později získává i šlechtický titul. Začíná nová éra hradu Vranov. F. Z. Römisch se pouští jak do opravy maloskalského zámku tak romanticky upravuje zříceniny hradu Vranov. Na konci ostrohu zřizuje skalní vyhlídku (Zahrádka), upravuje ke hradu a k vyhlídce cestu a v okolí hradu buduje množství fiktivních náhrobků a romantických pomníků případně pamětní kameny s bájnými a historickými letopočty a jmény osobností. V jejich výběru je vidět zrcadlení nastupujícího romantismu. Areálu hradu a jeho okolí se začíná hrdě říkat Pantheon. Vybudovat celé Römischovo dílo trvá přes dvacet let a dovršeno je v rove 1826 stavbou letohrádku v podobě kaple s portréty Römischovy rodiny, ta stojí v místech původní hradní kaple. Po smrti F. Z. Römisch už jeho příbuzní nevěnují údržbě Pantheonu tolik pozornosti a tak některé památky chátrají a spousta z nich časem nenávratně podléhá zkáze.
Podzimní výhled z nejvyššího místa hradu směrem k Malé Skále
Původní přístup do Pantheonu (10/2012)
Hlubokou hradní studnu pod hradem u cesty kryjí kované mříže (10/2012)
Dno dosahovalo hladinu Jizery a studna je tedy velmi hluboká, i když dnes je již zpola zanesená (10/2012)
Přístup do podhradí a k pokladně romantickou brankou (10/2012)
Letohrádek ve tvaru kaple na místě té původní (10/2012)
Část parkánu se bohužel v roce 2011 zhroutila a tak je třeba skálu nákladně sanovat (10/2012)
Schodiště do centra hradu (10/2012)
Sideonova jeskyně, zřejmá pocta básníkovi Michalu Denisovi / sideon pozpátku (10/2012)
Tzv. Síň tří mocnářů - kdysi původní místo, kde stával několikametrový dřevěný hradní palác (10/2012)
Síň tří mocnářů je zasvěcena hrdinům vítězství spojených vojsk nad Napoleonem (10/2012)
Reliéf připomíná smutnou událost, v tomto místě se roku 1957 z málo zabezpečených vysokých skal při dětské hře zřítila 13 letá dívka (10/2012)
Na vyhlídku se doporučuje vstup jen fyzicky zdatným turistům (10/2012)
Cesta kolem bloku k nejzazšímu místu hradu na severozápadě (10/2012)
INTERREGION JIČÍN - soukromé turistické stránky.
Vznik stránek: 28. dubna 1999. Uvedení do provozu: 6.srpna 1999.
Autoři projektu Interregion: Lukáš Prýmek, Martin Vaistauer
Technická spolupráce: Jaroslav Runčík
E-mail: njorloj@outlook.cz
Na stránkách se neprovádí redakční, jazyková ani jiná korektura. Děkujeme všem, kteří nás podporují v naší činnosti, dopisují, zasílají informace, echa, čtou naše stránky...
Pokud není uvedeno jinak (není uveden autor či zdroj), tak obsah webových stránek náleží autorům Interregionu Jičín.
Veškerý obsah stránek patřící autorům Interregionu Jičín podléhá licenci:
Creative Commons: Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česká republika
Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR
© 1999 - 2024 Interregion Jičín