Hrad Pecka

Nad malebným městečkem Pecka, které se nachází 6 km východně od Nové Paky stojí na kopci stejnojmenný hrad. O jeho založení není bohužel nic známo – dle dochovaných raně gotických fragmentů lze usuzovat na přelom 13. a 14. století. Poprvé se v dokumentech z roku 1322 píše o hradu Pecka v souvislosti s jeho majitelem Budivojem z Pecky, který pocházel z rodu železnických pánů. Obecně se soudí, že Budivoj mohl být i zakladatelem hradu. Železničtí páni, byli držiteli hradu až do konce 15. století. V té době je hrad poměrně mohutnou a chráněnou stavbou. Hrad chránila až 4,5 m silná zeď skrz níž byla zaklenutým průjezdem provedena cesta přes padací most s brankou pro pěší. Vedle vjezdu byla mohutná věž kruhového půdorysu s průměrem asi 10 metrů. Nádvoří hradu bylo lichoběžníkové po stranách chráněné zdí s cimbuřím. Naproti vjezdu pak stával samotný gotický palác, který chránila okrouhlá zeď. V této části hradu pod palácem nalezneme také 56 metrů hlubokou studnu. Celý palác obklopoval parkán, který se nořil do poměrně hlubokého příkopu s valem.

Hrad Pecka - zachovalý Harantovský palác, zastřešený vstup do sklepení hradu a hradní brána pohledem z nádvoří

Po Budivojovi vlastní hrad Pecku tři bratři – Hereš, Jan a Mutina z Pecky. V písemnostech z roku 1417 se píše jako o majiteli peckovského panství o Jarkovi ze Železnice. Za husických válek se Jarek kloní ke katolické straně, která je na východě Čech v menšině a hájí na svém zboží přijímání podjednou. V roce 1432 je proto hrad Pecka obležen sirotčím vojskem. Jarkovi se daří hrad hájit až do února 1433, kdy uzavírá s oblehateli příměří. Dle úmluvy mu zůstává v držení peckovské panství, ale musí na něm povolit přijímání podobojí a přidat se k husitům. V letech 1434 – 1463 drží hrad Pecku Jarkův syn Vaněk z Pecky a po něm peckovské zboží dědí Vaňkova dcera Kateřina se svým manželem Protivou z Rožmitálu. V roce 1475 prodává cele zboží. Matěj je stoupencem přijímání podobojí a má funkci nejvyššího hofmistra krále Jiřího z Poděbrad. Na hradě vládne celých čtyřicet let a upravuje jej k pohodlnějšímu bydlení ve stylu pozdní gotiky. Přestavby a rozšíření se dočká hlavně původní palác, který se nachází v jižní části hradu. Syn Matějě Hořického z Hořic Vilém Hořický, prodává hrad a celé panství v roce 1515 Mikuláši Libákovi z Radovesic, který ho vlastní do roku 1524. Poté se na hradě rychle střídá několik majitelů. Jsou to Jindřich Kutnauer z Kutnova (1524-1526), Piram Kapoun ze Svojkova (1527-1532) a Jan Litoborský z Chlumu (1532-1542). Jan Litoborský přikupuje k peckovskému panství zboží novoveské. V roce 1532 je zadokumentován stav celého panství a kromě hradu a městečka pod ním k němu patří i 19 okolních vsí.

Synové Jana Litoborského prodávají v roce 1543 celou državu Jindřichu Škopkovi z Bílých Otradovic, kteří tu panují až do počátku 17. století. V tomto období dostává hrad nový renesanční háv - s přestavbou začíná syn Jindřicha Jan a po něm jeho synové Karel a Adam, kteří se o hrad a panství dělí. Karlovi připadá západní a severní část hradu a bratr Adam vlastní jižní a východní část. Starý gotický palác již nepostačuje nárokům na tehdejší bydlení a jelikož již není prostor pro jeho další rozšíření, vzniknou na východní, severní a západní straně nádvoří nové palácové stavby. Hrad Pecka tak dostává za Škopků zcela novou podobu. Na východní a severní straně vzniká nová dvoupatrová budova, s přístupem k severní bráně. Tím věž původně chránící bránu pozbývá své ochranné funkce a proto do ní byla vestavěna brána. Mezi věžemi vzniká dvoupatrový palác s arkádami s kamennými sloupy na straně do nádvoří. Palác, bohatě zdobený sgrafity, je podle jeho stavitelů nazýván „škopkovským“. V dnešní době se z tohoto paláce zachovaly pouze základové zdi. Při výstavbě škopkovského paláce je také snížena a zastřešena původní malá věž. V druhé etapě přestavby hradu vzniká na západní straně nádvoří další dvoupatrový palác obdélníkového půdorysu, nazvaný podle nejznámějšího majitele hradu „harantovský“. Palác je vystavěn přímo v západní hradební zdi jejíž funkci nahrazuje. Zdivo opět zdobí psaníčkové sgrafity. Při výstavbě harantovského paláce je také odstraněna branka, která se nachází v pravé části brány. V dnešní době tvoří harantovský palác dominantu hradu, zvláště při pohledu od západu. Zachovaly se zde segmenty sgrafit a v interiéru i původní renesanční krb. Pod velkou věží je zbudována hladomorna. V této době přestaveb je hrad kompletně podsklepen a je z nich vykutána i tajná chodba, která ústí ven až za potokem v lese Odnoži.

Karel Škopek náhle v roce 1603 umírá a jeho žena Barbora ze Stropčic se znovu provdává, za asi nejznámějšího a nejvýznamnější majitele hradu Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic. Jemu hrad patří od roku 1604 až do osudného roku 1621. Nahlédněme stručně citací z knihy Hrady, zámky a tvrze Čech, Moravy a Slezka na život tohoto muže, který se narodil v roce 1564. „Byl to renesanční kavalír rozsáhlých kulturních a uměleckých zájmů, znamenitý politik a voják. Pocházel ze západočeské rytířské rodiny a od mládí sloužil na císařském dvoře, kde si osvojil znalost několika cizích jazyků. R. 1603 byl povýšen do panského stavu. Vynikal v hudbě jako skladatel a interpret, výborně kreslil a byl i obratný stylista. Po krátkém prvním manželství a smrti obou dětí se vypravil s Heřmanem Černínem z Chudenic do Benátek, Egypta a Palestiny. Cestu vylíčil v obsáhlém cestopisu (1608), který doprovodil vlastními kresbami. Po návratu opět sloužil na císařském dvoře, ale po sňatku s Barborou ze Stropčic raději pobýval na Pecce. Zde v dokončeném výstavném paláci shromáždil znamenitou bibliotéku, zde rád pracoval na svých literárních dílech, zde komponoval své mistrné skladby, které patří k vrcholným dílům tehdejší hudební tvorby, zde v kruhu přátel provozoval hudbu vysoké umělecké úrovně. Podle inventářů z let 1621 a 1622 byl harantovský palác bohatě vybaven a skýtal pohodlné bydlení. Vedle židlí a křesel potažených suknem byly v místnostech skříně a truhlice plné šatstva a ložního prádla. Ve sklepích napočítala konfiskační komise 321 měděných a cínových mís a konvic, 120 talířů, množství svícnů a umyvadel. Byla tam i zelená skříň s Harantovými knihami psanými v jazyce českém, německém i latinském. V jeho kanceláři byly uloženy hudební nástroje. Ve fraucimoru bylo jedno malé a jedno velké klavikordium a regál s dvěma mutacemi a v následující místnosti byly dva páry vlašských bubnů.“

Manželství s Barborou ze Stropčic však nemá dlouhého trvání, Barbora po čtyřech letech umírá. Kryštov si bere za svou již třetí manželku Annu Salomenu z Hořovic. V letech 1618 – 1620 se Kryštov Harant aktivně účastní stavovského povstání a stává se prezidentem české komory. Po Bílé Hoře je na svém hradě zatčen oddílem Albrechta z Vladštejna a to i přes to, že měl dostatek času uchýlit se k emigraci. 21. června 1621 je pak spolu s dalšími 26 pány popraven na staroměstském náměstí. Po exekuci propadá samozřejmě jeho část majetku císaři a tak jeho část musí odkoupit zpět jeho manželka Anna Salomena. Ta se znovu provdává, tentokrát za Heřmana Černína z Chudenic. Již v roce 1624 ji však Albrecht z Valdštejna přinutí k prodeji hradu a panství – svůj dluh však nikdy nezplatí a tak je smluvená částka 130 000 kop míšeňských po Valdštejnově zavraždění v roce 1634 proplacena manželovi Heřmanovi z Černína českou komorou. Anna Salomena umírá již dva roky před tím, v roce 1632.

Albrecht z Valdštějna daruje hrad Pecku s městečkem pod ním kláštěru kartuziánů, který založil ve Valdicích. Od této doby hrad slouží pouze jako správní centrum panství a postupně upadá. V roce 1662 je z důvodu zchátralosti snížena věž nad hlavní branou a v roce 1710 je před branou vybudován místo padací brány tříobloukový kamenný most. Poslední ranou hradu bylo zrušení řádu kartuziánů v roce 1782 a hrad přechází do majetku náboženského fondu, který o něj úplně ztrácí zájem. Části hradu jsou postupně rozebírány místním obyvatelstvem ke stavbě nových domů v okolí. Ani nový majitel, který panstvi koupil v roce 1824, Ferdinand z Trautmannsdorfu, nijak o záchranu hradu neusiloval. V roce 1830 zasahl mestecko rozsáhlý požár, který přeskočil i na hrad a zachvátil i do té doby nejzachovalejší část „harantovský“ palác. V roce 1834 musely být zbořeny arkády a z hradu se stala fakticky zřícenina. V roce 1921 dostává hrad do majetku město Pecka a v roce 1940 byly zahájeny restaurátorské a konzervační práce. Opraven a znovu zastřešen byl „harantovský“ palác, ve kterém jsou umístěny hlavní expozice hradu.

FOTOGALERIE

Hrad Pecka - zřícená část východní strany hradu(9/2013)

Pohled od východu z přístupové cesty k veži chránící hradní palác (9/2013)

"Nový" barokní kamenný hradní most nahrazuje původní padací most (9/2013)

Most a přístup do hradu (9/2013)

Vstupní brána s dlouhým průjezdem byla chráněna mohutnou věží (9/2013)

Ruiny na východě (9/2013)

Atraktivní pohled do osvětlené a 56 metrů hluboké hradní studny - i když se to shora nezdá, hloubka je to náramná - posuďte, že výška např. Valdické brány v Jičíně ke špičce je 52,8 merů a tudíž by se tam celá na výšku vešla (9/2013)

Ruiny starého Škopkovského paláce (9/2013)

Hradní studna bývala umístěna ve sklepě hradního paláce (9/2013)

Vyhlídka do studny, chráněná bezpečnou mříží (9/2013)

Výhled do výšky zřiceného hradního paláce (9/2013)

Průchod do jižní části hradu (9/2013)

Pohled skrz ruiny na nádvoří (9/2013)

Nádvoří hradu - vpravo zachovalý a opravený Harantovský palác s expozicemi (9/2013)

Hradní sklepení s expozicí (9/2013)

V hradním sklepení (9/2013)

Průchod mezi sklepními místnostvi (9/2013)

Věž hradu na východní straně (9/2013)

Celkový pohled na ruiny hradního paláce (9/2013)

Výhled do krajiny z hradu je nádherný (9/2013)

Pohled na barokní most s palácem v pozadí (9/2013)

Hrad Pecka (9/2013)

MAPA

OBECNÉ INFORMACE

INTERREGION JIČÍN - soukromé turistické stránky.
Vznik stránek: 28. dubna 1999. Uvedení do provozu: 6.srpna 1999.

E-mail: njorloj@outlook.cz
Na stránkách se neprovádí redakční, jazyková ani jiná korektura. Děkujeme všem, kteří nás podporují v naší činnosti, dopisují, zasílají informace, echa, čtou naše stránky...

HRAD PECKA

POPIS A HISTORIE HRADU

FOTOGALERIE

MAPA

OBECNÉ INFORMACE