Hrad Michalovice

Markvarticové byl významný starobylý a šlechtický rod, který začíná postupně získávat državy na severu Čech a podél řeky Jizery, kde členové rodu zakládají panská sídla, města, tvrze a hrady. Postupně tím vznikají jednotlivé známé větve rodu, jako jsou Vartenberkové, Valdštejnové, Lemberkové, páni ze Zvířetic či páni z Michalovic. Jsou to také Markvarticové, kteří se stávají správci nedalekého královského hradu a města Boleslavi a jelikož hrad a město patří králi, staví si nedaleko od Boleslavi své vlastní sídlo, hrad Michalovice. Zakladatelem hradu byl buď Beneš z Velešína nebo jeho syn Jan z Velešína, který se také poprvé uvádí s přídomkem z Michalovic. Poprvé se s uváděným jménem setkáváme v dokumentu z roku 1281, kde se již píše Jan z Michalovic. Jan byl poměrně dobrodružné a zcestovalé povahy a na svých cestách se dostává až do Francie, na dvůr krále Filipa, kde se proslavuje při rytířských turnajích, které téměř všechny vyhrává. O jeho cestě se píše dokonce i v Dalimilově kronice a Heinrich von Freiburg o něm skládá, pravděpodobně na Janovu objednávku i oslavnou báseň. Jan z Michalovic patřil k věrným pánům družiny krále Václava II. a zastává u krále funkci nejvyššího královského číšníka. Jan zemřel v roce 1306 a Michalovice spolu s hrady Velešín, Děvín a Kamenicí dědí jeho syn Beneš z Michalovic.

Ten v neklidné době po zavraždění posledního Přemyslovce za vlády Jana Lucemburského stojí proti králi, ale později s králem najde společnou řeč. Na skloknu života působí stejně jako jeho otec ve významných funkcích, zastává funkci pražského purkrabího a je též členem zemského soudu. Benešův syn, opět jménem Jan Ješek (II.) již stojí pevně za králem Janem Lucemburským a později i za jeho synem císařem Karlem IV. Patří k nejbližším císaře a doprovází ho při diplomatických cestách. Nechává opravit hrad a o michalovické panství se stará svědomitě. Jan II. z Michalovic vydává listinu, ve které nechává přenést tržní osadu v podhradí hradu Boleslav a fakticky tak zakládá město Mladou Boleslav. Jan umírá v roce 1354 a dědicem je po něm jeho nezletilý syn Petr, ale za něj se ujme správcovství poručník Petr z Rožmberka. Petr z Michalovic se svého dědičného majetku ujímá dosažením plnoletosti v roce 1361, v té době mu patří nejen hrad Michalovice a nově založené město Mladá Boleslav, ale i rodový Velešín, Ostrý, Brandýs nad Labem, Úštěk a některé další drobné zboží v jejich okolí. Petr z Michalovic umírá poměrně mladý, v roce 1368 na císařské výpravě do Itálie.

V té době má malého syna Jana (III.) a majetek je tedy opět svěřen do poručnické správy a Jan III. z Michalovic se se ke správě svých dědičných statků dostává v roce 1378. Jan III. z Michalovic se ale stejně většinu času zdržuje na královském dvoře, u krále Václava IV. a hrad Michalovice spravuje pověřený purkrabí. Z dokumentu z roku 1396 se lze dočíst o jmenování Jana III. z Michalovic hejtmanem Lužice a Budyšína. To již nastává doba husitská a Jan III. z Michalovic, který byl vychovávaný v přísně katolické víře, se staví proti husitům, po bok ostatní katolické šlechty. Z pramenů z roku 1420 se lze dočíst například o poměrně odvážném pokusu Jana dovézt zásoby potravin a zbraní na husity obležený Pražský hrad - na půli cesty však byli překvapeni Žižkovým vojskem a konvoj zásobovacích vozů tak padl do rukou znepřátelených husitů. V tomto roce se také rozbrojů účastní Janův syn Jindřich, ten však 1. listopadu 1420 v jedné šarvátce u kostela svatého Pankráce, nedaleko hradeb Vyšehradu, umírá. Na Jana se pak hrne jedna katastrofa za druhou, v prosinci téhož roku kališníci dobývají Michalovicův hrad Brandýs a po novém roce v lednu i tvrz Toušeň. Jelikož patří Jan i se svou rodinou k předním nepřátelům husitů, je hrad Michalovice v roce 1425 obležen kališnickým vojskem. Jan se však před blížícím se nebezpečím uchyluje na bezpečnější královský hrad Bezděz, který má ve správě a posádka hradu Michalovice se po krátkém obléhání vzdává. Na hradu Bezděz také v tomto roce Jan II. z Michalovic umírá. Michalovice tak přechází pod krátkou správu husitských hejtmanů, nejprve hrad spravuje Kunáta z Počap a v roce 1436 a 1437 Bohuněk z Klinštejna. Janův nejstarší syn Petr z Michalovic přebývá po celou dobu husitských válek na pevném Bezdězu a teprve v roce 1436 se s Boleslavskými měšťany smiřuje vydáním privilegia, ve kterém jim odpouští protivenství a přiznává náboženství podobojí, městu pak několik dalších důležitých svobod. V roce 1436 také dochází k rozdělení majetku mezi bratry Petra a Jana IV. Petr vlastní Toušeň, Brandýs nad Labem a část Bezdězska zatímco jeho mladší bratr Jan IV. získává Mladou Boleslav, hrad Michalovice a druhou část statků pod Bezdězem. Petr z Michalovic však o rok později, tedy v roce 1437, náhle umírá a dochází opět ke spojení majetku a majitelem se stává syn Jana IV. a Petrův synovec Jindřich II. z Michalovic.

Jindřich II., ač ponejvíce sídlí na hradě v Boleslavi, o hrad Michalovice pečuje a stavebně ho udržuje. Jindřich II. z Michalovic patřil stejně jako jeho předci k významným šlechticům, pravidelně se účastní zemských sněmů a má vliv na chod a správu království, v roce 1455 se stává nejvyšším komorníkem a v roce 1457 vede české poselstvo do Francie. Po volbě krále Jiřího z Poděbrad patří k jeho oddaným stoupencům a účastní se jak diplomatických, tak válečných výprav, po boku krále. V roce 1468 vydává papež dvě buly, ve kterých uvádí v klatbu každého, kdo by pomáhal českým kacířům a vydává odpustky každému, který bude půl roku proti nim bojovat - začíná doba tzv. druhé husitské války. A tak se do Čech začínají hrnout "křižácké houfce" a krutě plení zemi a zabíjí její obyvatele.

Od severu se do Pojizeří vydává na pochod proti "kacířům" lužické vojsko, v počtu 8000 pěšáků a jezdců a 2. června 1468 doráží k městu Turnovu, kde se na břehu Jizery utáboří. Proti nim vyráží spojené vojsko Jindřicha z Michalovic a Felixe Šťastného z Valdštejna, kterému patří nedaleké panství při hradu Vranov. Obě vojska staví vozovou hradbu na březích Jizery nedaleko Loukova a některé lužické voje i přes protesty jejich velitelů, přebrodí řeku a zaútočí proti české vozové hradbě. Jsou s velkými ztrátami odraženi a tak se později zbaběle pomstí na městu Turnov, které 4. června ve velké početní převaze napadnou a lehce dobudou. Město vyplení a zapálí a stejně tak krutě se chovají i k okolním vsím. 5. června doráží do tábora Lužických zpráva, že se Jindřichovi blíží na pomoc vojsko krále Jiřího z Poděbrad, a tak se Lužičtí dávají na pozvolný ústup zpět na sever. Na to však čeká Jindřich, který nechává prokopat hráze zdejších největších rybníků a rozvodňuje Jizeru a zaplavuje její okolí. Ve vodním přívalu se utopí spousta nepřátelských vojáků a české vojsko přechází do útoku a zbylé nepřátele pronásleduje, což má za následek značný počet zabitých a významnou materiální kořist. Bohužel v jedné ze šarvátek je Jindřich z Michalovic těžce zraněn a několik dní poté na svá zranění umírá. S ním tak vymírá i rod Michaloviců, neboť nemá žádného potomka. Je možné, že právě touto bitvou u Turnova je volně inspirován Hankův Královédvorský rukopis a tím i známý obraz Mikoláše Alše, vystavený v nedalekém turnovském muzeu - "Pobití Sasíků pod Hrubou Skálou". Hrad Michalovice tak po smrti Jindřicha připadají Janu z Cimburka a Tovačova, který si bere jeho sestru Magdalénu. Jan z Cimburka však na hradě vůbec nesídlí a i správu panství přesouvá do Boleslavi, hrad se tak postupně mění v ruiny a v dokumentu z roku 1513 je již uváděn jako pustý. Michalovické zboží je také postupně připojeno k panství boleslavskému a zcela zaniká.

Stavitel hradu vybral poměrně šikovné místo na trojúhelníkovém výběžku se strmými břehy spadajícími do údolí k řece Jizeře. Hrad Michalovice je typický pro dobu svého vzniku, je begrifitového typu, tedy s hlavní okrouhlou obrannou věží, která chrání vstup do hradu. Hrad měl dvoudílnou dispozici s menším samostatně opevněným předhradím, které bylo odděleno od hradu hlubokým, ve skále přitesávaným příkopem, mostem se pak vstupovalo přes ochranný parkán kolem věže do jádra hradu, které mělo lichoběžníkový tvar. Jádro chránila kolem dokola parkánová zeď se zdvojenou hradbou, kterou ve zbytcích můžeme vidět i dnes. Dominantním prvkem obrany byla mohutná válcová věž z pravidelného kvádříkového zdiva, s kuželovitou střechou, zvaná pro svůj tvar Putna. Ve věži se zachovaly kopulí zaklenuté místnosti, vrchní část byla pravděpodobně hrázděná. Věž je dnes kvůli krásným výhledům do kraje největší turistickou atrakcí hradu, je zpřístupněna vnějším schodištěm do prvního patra a vnitřním točitým schodištěm o síle zdi nahoru na vrchní plošinu. V 19. století však byla věž při "hledání pokladu" podkopána či spíše zde byl odpálen střelný prach, díky čemuž se roztrhla a částečně sesunula na bok, tím dostala svůj typický a zdaleka viditelný šikmý tvar. Později byla v této sešikmené poloze staticky zajištěna. Na jižní a východní straně jádra hradu byl vystavěn palác, v půdorysu písmene "L", dle zbytků pravděpodobně dvoupatrový s gotickými arkýři. Ten se zachoval nejlépe v jižní části i se zbytky prevétů. Na severozápadní straně jádra hradu se nacházela věž, se vší pravděpodobností studniční, její výrazné zbytky můžeme vidět dodnes.

V současné době patří hrad obci a je zpřístupněn v sezóně veřejnosti. Do hradu se dostaneme po cestě skrze obec a na jejím konci pak pěšinou vzhůru k hradu, kde se vybírá symbolické vstupné. Parkovat autem se dá spíše pod Radoučí u hlavní silnice na parkoviště u mostu, než v úzkých uličkách Michalovic a ke hradu se vydat příjemnou procházkou po žluté značce asi 800 metrů. Velmi hezká je také pěší vycházka, nebo projížďka na kole, z Mladé Boleslavi podél Jizery ke hradu po červené turistické značce, nejbližší železniční zastávkou je Mladá Boleslav - Debř (cca 1 km).

POVĚST O HRADU MICHALOVICE

Nakloněná věž Putna v areálu zříceniny Michalovice prý stojí nad pokladem, který se marně snažili najít již alchymisté a Vlaši za časů Rudolfa II. Věž se zřítila v 19. století právě kvůli kopání, ale pověst vypráví o tajemném výbuchu již někdy ve středověku. Při tom se objevil silný zelený oheň. Zdivo pohřbilo poklad i jeho hledače, duchové rozmačkaných opovážlivců prý dodnes poklad hlídají. Michalovický hrad má vedle údajného pokladu několik dalších tajemství - jedním z nich je prý podzemní chodba, která vede z Michalovic pod dnem Jizery, snad až k hradu mladoboleslavskému. Obyvatelé tudy mohli uprchnout v době nebezpečí.

FOTOGALERIE

Jižní strana hradby s palácem v pozadí (4/2015)

Jižní rohová a nejzachovalejší část parkánu (4/2015)

Pohled z příkopu směrem do hradu (4/2015)

Válcová obranná věž zvaná Putna (4/2015)

Pohled do útrob studniční věže (4/2015)

Severní, rohová část zbytků zdiva parkánu (4/2015)

Čtyřhranná studniční věž v severozápadní části hradu (4/2015)

Vstup do sklepa (4/2015)

Pohled na věž od východu (4/2015)

Interiér malého, zachovaného sklepa (4/2015)

Zbytky studniční věže ve svahu k řece Jizeře (4/2015)

Přístup do přízemní místnosti věže (4/2015)

Klenutá spodní prostora věže (4/2015)

Zbytky paláce (4/2015)

Rohová část paláce (4/2015)

Okno věže osvětluje schodiště (4/2015)

Přístup na plošinu věže - věž měla další patro, pravděpodobně hrázděné (4/2015)

Pohled z věže do intravilánu hradu (4/2015)

Přístupové schodiště na věž (4/2015)

Točené úzké schodiště vede vnitřkem věže (4/2015)

Pohled k východu z klenuté prostory v prvním patře věže (4/2015)

Hradní palác (4/2015)

Přístupové schodiště do prvního patra věže (4/2015)

Chodba v prvním patře věže - rovně malá zaklenutá prostora, doprava přístupové schodiště na vrchol (4/2015)

Severozápadní část slouží k přístupu do hradu, pohled na čtverhranou studniční věž (4/2015)

Hrad na straně k řece Jizeře pohledem z prvního patra věže (4/2015)

Přístupové schodiště do prvního patra věže (4/2015)

Celkový pohled na vnitřní jižní část zdi paláce (4/2015)

Celkový pohled na zbytky zdí paláce z nádvoří (4/2015)

Celkový pohled na věž z nádvoří ukazuje zřícení věže (4/2015)

Detail pukliny zdiva věže (4/2015)

Interiér sklepa (4/2015)

Pohled na věž a palác z příkopu (4/2015)

Příkop oddělující hrad a předhradí (4/2015)

Pokladna s občerstvením a suvenýry na jižní straně hradu (4/2015)

Pohled na současnou cestu k hradu (4/2015)

Celkový pohled na hrad z "podhrádí" (4/2015)

PANORAMA

MAPA

OBECNÉ INFORMACE

INTERREGION JIČÍN - soukromé turistické stránky.
Vznik stránek: 28. dubna 1999. Uvedení do provozu: 6.srpna 1999.

E-mail: njorloj@outlook.cz
Na stránkách se neprovádí redakční, jazyková ani jiná korektura. Děkujeme všem, kteří nás podporují v naší činnosti, dopisují, zasílají informace, echa, čtou naše stránky...

HRAD MICHALOVICE

HISTORIE A POPIS HRADU

POVĚST O HRADU MICHALOVICE

FOTOGALERIE

PANORAMA

MAPA

OBECNÉ INFORMACE