INTERREGION JIČÍN - křížem krážem regionemVLAKREGION JIČÍN - po kolejích Českého ráje

ZÁMEK HUMPRECHT

POPIS A HISTORIE ZÁMKU

Málokterý zámek v Čechách byl tak často opěvován básníky jako lovecký zámek Humprecht, pojmenovaný po svém zakladateli, známém barokním kavalírovi hraběti Janu Humprechtu Černínovi z Chudenic, který patřil k nejbohatším příslušníkům české pobělohorské šlechty. Životní osudy hraběte Jana Humprechta Černína jsou v mnohém charakteristické pro část katolického feudálního panstva, které zbohatlo za pobělohorských konfiskací, ale cítilo ještě česky. Jeho děti, ovlivňované většinou jezuitskou výchovou a barokní kulturou, se snažily sbližit s novou šlechtou německého a italského původu a získat nějaký.ký výnosný zemský či dvorský úřad nebo funkci. Tato generace ještě obyčejně ovládala český jazyk, který používala v korespondenci s příbuznými v Čechách; jinak mluvila, psala i cítila italsky nebo německy. Další generace dovedla česky už jen několik slov; cítila se Čechy pouze proto, že se narodila nebo bydlela v Čechách či na Moravě.

Jan Humprecht Černín se narodil r. 1628 v jihočeské katolické šlechtické rodině. Dopisy jeho matky Zuzany Černínové patří k dokladům krásného českého jazyka z počátku 17. století. Mladý Humprecht po studiích uvažoval, že bude knězem, ale místo toho se stal komořím prince Leopolda, který nastoupil r. 1657, po smrti svého bratra Ferdinanda IV., na rakouský trůn. Tím se Janu Humprechtovi otevřela lákavá cesta k vysokým dvorským a zemským úřadům a hodnostem. Umožňoval mu ji i jeho majetek, který velmi vzrostl dědictvím po prastrýci hraběti Heřmanu Černínovi z Chudenic, císařském diplomatovi a válečném zbohatlíkovi. Jan Humprecht Černín byl jmenován vyslancem v Benátkách, několikrát zastupoval panovníka na zemském sněmu; byl císařovým dvořanem a důvěrníkem. Ve Vídni se také seznámil s dvorní dámou císařovny Dianou Marií z Gazolda, se kterou se r. 1652 oženil. Na svatbě byl sice císař s chotí, ale ne ženichova matka, která o sobě říkala, že je „stará Češka a prostá žena". Zdálo se, že hrabě bude v manželství s italskou kráskou šťasten. Bydlel s ní na českých zámcích a všechny zisky z hospodaření věnoval na jejich stavbu či přestavbu a na budování Černínského paláce na Hradčanech, který začal stavět v r. 1667. Dne 22. června 1666 uzavřel s pražským architektem italského původu Carlem Luragem smlouvu o postavení „nového zámku" na panství Kosti, kterému se záhy začalo po stavebníkovi říkat Humprechtsberk. Měl to být lovecký zámek, obklopený oborou, kde by mohla hraběcí rodina trávit letní dny. Aby se v něm hraběnce ubilo, byl zámek stavěn ve stylu podobných letohrádků v její italské vlasti. (Blízký hrad Kost měl sice krásnou romantickou polohu na kraji mohutných lesů, ale po požáru v r. 1635 neskýtal hraběcímu dvoru potřebný komfort.) Za staveniště bylo vybráno návrší za Sobotkou, kde se říkalo Na vinici - poddanské pozemky patřící rolníkům z nedalekého Března byly vykoupeny. Část zahrad byla věnována k postavení soboteckého Nového Města a polnosti byly obhospodařovány z nově založeného panského dvora pod zámkem. Protože pevná čedičová skála vyčnívala až na povrch kopce, nebyly hloubeny příliš hluboké základy. Zedníci začali pracovat na jaře 1667 pod vedením italského políra Ceresoly. Projekt stavby byl poměrně jednoduchý, a tak do konce téhož roku byla budova v hrubé stavbě hotova a provizorně zastřešena.

Zámek má tvar dvou elipsoidů, z nichž vnitřní je přibližně o dvě podlaží vyšší, než vnější. Prostor mezi oběma elipsoidy byl rozdělen do místností s lichoběžníkovou základnou. Přízemí bylo určeno pro sloužící, pokoje v prvním patře pro panstvo. V každém podlaží byl prostor vnitřního elipsoidu využit pro sál čili, jak se říkalo, pro „palác"; v přízemí sloužil jako předsíň, v prvním patře jako slavnostní zámecká jídelna. Kamenické práce řídil Ital Sartorini. Práce štukatérů se protáhly do druhé čtvrtiny roku 1668. Střechy byly pokryty šindelem, který byl napuštěn olejem a nabarven načerveno. Sobotecký klempíř, jehož jméno neznáme, zpracoval na zámku asi 3 t plechu. Na vrchol věže byla vsazena plechová báň s křížem a také komíny byly oplechovány měděným plechem. Dešťová voda byla sváděna měděnými žlaby do mosazných chrličů pod pavlačí, která obtáčela celý zámek ve výši panských pokojů v prvním patře.

Na jaře 1669 zbývaly k dokončení jen drobné práce, jako kování dveří a některé práce truhlářské a štukatérské. Zároveň se zámkem byla stavěna zed kolem obory, zdobená několika vyhlídkovými altánky-rondely, a panský dvůr na kraji vesnice Března. Stavělo se ještě v 1. 1673-1674. Pro výzdobu zámku dodal v červnu 1670 dvě sochy řezbář Václav Jelínek, jehož synové Martin a Josef patřili k vynikajícím představitelům české barokní sochařské tvorby na Boleslavsku v první polovině 18. století. Po dokončení stavby, která podle znění smlouvy byla „v souladu s krajinou", jezdil Jan Humprecht Černín s chotí a dvěma syny na Humprecht, aby pořádal v oboře hony na jeleny a daňky, nebo aby byl přítomen výlovu rybníků u Dolního Bousova. V r. 1674 se však s manželkou rozešel a syny vychovával sám. Zámek Humprecht, který mu připomínal dlouhý manželský svazek s Italkou, byl 29. června 1678 zapálen bleskem. Kostecký hejtman Blatenský ihned o tom poslal hraběti zprávu, na niž dostal obratem odpověd, která nám dává nahlédnout do myšlenek hraběte Černína. Vysvětluje hejtmanovi, že „je to naturální přirozená vlastnost, že vždycky povětří na nejvyšší věže a jinší vysoké stavení bije". V listě dále přikazuje, co se má zařídit, a končí slovy: „Radši oželuji, než by ten voheň se byl stal v Sobotce. Což tak na blízce by se snadně státi mohlo a tu teprv by mi bylo tolik chudejch lidí, obyvatelův Soboteckejch, líto bylo. Bud Pán Bůh pochválen, že radši mou věc trefilo, než mejch milejch poddanejch." Podle hraběcího rozkazu ohledali škody zednický mistr Spango a tesařský mistr Samšiňák a osobně odešli podat zprávu na zámek do Kosmonos. Poškození bylo tak rozsáhlé, že hrabě uvažoval o důkladné přestavbě a dal vypracovat několik projektů. Na budovu však zatím působily voda, mráz i vítr, který 9. prosince 1678 shodil požárem a mrazem popukané zdivo hořeního paláce směrem k Sobotce. Zřícené zdivo prolomilo strop v místnosti, na kterou spadlo, a ještě v místnosti pod ní se prohnuly trámy a opadala štuková omítka. Uražen byl i kus pavlače.

Hrabě se rozhodl zvýšit počet obytných místností o jednopodlaží, do jehož úrovně také dal přenést pavlač, jež byla uložena na prstenci pískovcových krakorců a měla železné zábradlí. Začátkem července 1680 byly hotovy zednické práce a stavba opět pokryta šindelem, napuštěným olejem a červenou barvou. 18. září 1680 připevnil na věž mistr Samšiňák báň s křížem a v lednu 1681 zasklením oken oprava skončila. Zdá se, že hrabě nekladl takový důraz na uměleckou výzdobu jako při stavbě, kdy zámek měl být darem jeho italské choti. Za několik let se však ukázalo, že zvýšením zámku bylo překročeno zatížení základů. Proto byly v r. 1690 (po opravách z r. 1687) zbourány hospodářské budovy, které obklopovaly celé přízemí, a místo nich byly základy obezděny pískovcovými kvádry. Tak vznikla jakási vyhlídková terasa okolo přízemí zámku, která během doby obrostla šeříkovými keři. Často také musela být opravována zeď kolem obory, ve které žilo na 100 daňků.


Další Černínové využívali občas zámek k reprezentačním účelům. Když byla provedena r. 1738, při příležitosti prodeje panství hraběti Václavu Kazimíru Netolickému z Eisenberka, na zámku inventura, bylo zde napočítáno 32 postelí včetně příslušného ložního prádla. Část inventáře byla asi odvezena na jiný černínský zámek.

I za dalších majitelů panství sloužil zámek při občasných návštěvách šlechty. Kostečtí úředníci zde - ovšem tajně pořádali svatební hostiny svých dětí. Kolem r. 1780 chtěl hrabě Antonín Vratislav Netolický dát zámek, který se k celoročnímu bydlení šlechty nehodil, zbourat a na jeho místě postavit nový. Ale nedošlo k tomu; namísto toho byl postaven pohodlný zámek ve Vlčím Poli, který býval sídlem majitelů panství až do r. 1945.

K větší opravě zámku Humprechtu došlo až r. 1829. Byly opraveny střechy a při této příležitosti umístěn na vrchol věže místo dvojramenného kříže půlměsíc, prý na památku toho, že zakladatel zámku byl vězněn v Turecku v podobné věži. Byl to však jen romantický výmysl obrozenecké doby: hrabě Humprecht Černín nikdy v Turecku nebyl a ani jeho strýc Heřman, který navštívil Turecko dvakrát jako císařský vyslanec, nebyl nikdy vězněn. Při této opravě byla také sejmuta železná pavlač a nahrazena dřevěnou (během doby ztrouchnivěla). Zámek pustl, protože správa velkostatku po r. 1848 šetřila na údržbě. Zahrady byly využívány k pěstování ovocných štěpů; r. 1825 jich zde bylo asi 13 000. Zámek a obora se staly cílem výletů sobotecké mládeže.

V tomto stavu připadl Humprecht i s dvorem pod ním za první pozemkové reformy v r. 1926 městu Sobotce, které za něj mělo zaplatit 423 730 Kč. Téměř stejnou částku by si byla vyžádala celková restaurace zámku, na tu však město nemělo prostředky. Proto se ujal celé akce Kruh rodáků a přátel města Sobotky a okolí, který zahájil počátkem února 1937 stavební práce. Do sjezdu rodáků v srpnu téhož roku se podařilo upravit sál a čtyři pokoje v prvním patře, kde byla instalována výstavka o stavbě Humprechru. Stěny velkého sálu čili „paláce", který je vysoký 16,6 m, byly ozdobeny freskami Richarda Wiesnera, připomínajícími události ze života hraběte Humprechta Černína. Strop ozdobil černínským znakem Rudolf Beneš. Město Sobotka pokračovalo v dalších pracích do konce r. 1938; byl zřízen ochoz, zámek dostal nové střechy i omítku, byly upraveny místnosti v přízemí i druhém patře. Do obnoveného zámku byly r. 1940 nastěhovány sbírky soboteckého muzea.


Pohled na celkovou typickou siluetu zámku

Za okupace chtěli nacisté využít Humprechtu jako protiletecké pozorovatelny, ale tomu se podařilo zabránit. Po osvobození byla šindelová krytina spodní části zámku nahrazena měděným plechem a místnosti druhého patra adaptovány pro umístění části muzejních sbírek a aktuální výstavky. V r. 1958 bylo v bývalých panských pokojích instalováno péčí Památníku národního písemnictví v Praze literárně historické oddělení, věnované soboteckým básníkům a spisovatelům F. V. Jeřábkovi, V. Šolcovi, J. L. Turnovskému a F. Šrámkovi. Zároveň byly reinstalovány vlastivědné sbírky muzea. V dubnu 1970 byly zahájeny další stavební práce na Humprechtu - bylo opraveno jeho zdivo a zároveň byly zpevněny základy, které jsou průměrně jen 1 m hluboké.

MAPA

Volba zobrazované mapy:

OBECNÉ INFORMACE

INTERREGION JIČÍN - soukromé turistické stránky.
Vznik stránek: 28. dubna 1999. Uvedení do provozu: 6.srpna 1999. Autoři projektu Interregionu: Lukáš Prýmek, Jaroslav Runčík

E-mail: njorloj@outlook.cz
Na stránkách se neprovádí redakční, jazyková ani jiná korektura. Děkujeme všem, kteří nás podporují v naší činnosti, dopisují, zasílají informace, echa, čtou naše stránky......

Pokud není uvedeno jinak (není uveden zdroj), tak obsah webových stránek (texty, fotografie...) náleží autorům Interregionu Jičín. Veškerý obsah stránek patřicí Interregionu Jičín podléhá licenci Creative Commons: Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česká republika

© 1999 - 2016 Interregion Jičín