Hrad Veliš

Jihozápadní stranu pomyslné jičínské kotliny uzavírá výrazný, z daleka viditelný a lomem rozeklátý čedičový vrch, původně vejčitého tvaru, se zajímavou stavbou trigonometrického bodu na vrcholu (nikoliv těžní věže, střílny protiletecké obrany apod.!). Dnes si již těžko lze představit, že zde stával mohutný, rozsáhlý, pevný a téměř po celou svou existenci politicky významný hrad jménem Veliš, zcela jistě nejvýznamnější hradní pevnost ve východních Čechách. Z hradu zbyly díky těžbě čediče jen ubohé a nepatrné zbytky a těžko v nich lze vidět velikost a význam zdejší hradní pevnosti. Samotné založení hradu bylo zřejmě velkým záměrem krále Václava II., spolu s existencí nedalekého města Jičína, vytvářel hrad významné dominium zdejšího kraje, spadající pod královskou správu.

Mnohem starší než hrad je však obec, která leží na úpatí kopce, na němž hrad stával. Ves Veliš je připomínaná již v zakládací listině Strahovského kláštera a ve zprávě z roku 1143 se již píše o koupi vsi Veliš od syna pána Beneše jménem Marek, pražským biskupem Janem I., který ji posléze daruje Strahovskému klášteru. Samotný hrad Veliš však byl založen mnohem později a to koncem 13. století na konci vlády krále Václava II. (+1305) - o výstavbě a přesném datu založení však neexistují přesnější záznamy. První dochovaná zpráva o hradu pochází z 2. června roku 1316, jde o záznam pře vedené po zajetí Jindřicha z Lipé a píše se v ní také o zástavě královského hradu Veliš Půtovi z Frýdlantu, strýci Jindřicha z Lipé. Zastavitelem byl v té době vládnoucí král Jan Lucemburský a v zápisu se Půta zavazuje podstoupit králi hrad kdykoliv zpět, po vyplacení zástavného 2000 kop grošů, či postoupení majetku stejné hodnoty. Ze zápisu zástavy se dozvídáme, že ke hradu také v té době náleží město Jičín a sedm okolních vsí, patřících k jičínskému věnnému zboží první manželky krále Václava II., královny Guty (Jitky) Habsburské. Nedlouho poté také došlo k vyplacení zástavy a hrad dostává do správy Hynek z Valdštejna a později jej na čas dostává opět do zástavy Oldřich z Gusku. Od něj se zástavní právo přesouvá 13. března 1327 na tehdy velmi významný rod Vartenberků (Veselská větev), zástavu koupil Beneš starší z Vartenberka za 2000 kop grošů se slibem investice 100 kop grošů do obnovy a údržby hradu. Syn Beneše Ješek, v té době pražský purkrabí, získává definitivně hrad Veliš, město Jičín a sedm obcí k němu náležejících (Staré Místo, Veliš, Holín, Hlásná Lhota, Vokšice, Čejkovice, Bukvice) do rodového majetku v roce 1337, kdy mu jsou na hrad potvrzena dědičná práva.

Ješek umírá v roce 1362 a majetek dědí jeho synové Beneš a Čeněk, přičemž správcem majetku je starší syn Beneš, který je taktéž, jako jeho otec, pražským purkrabím. Pravděpodobně v roce 1370 si oba bratři dělí majetek a Beneš má v majetku Veliš, Brada, a Jičín, Čeněk získává Bydžov a na severu Vartenberských držav je pravděpodobným zakladatelem hradu Trosky. V roce 1380 je Beneš Vartenberk jmenován hejtmanem Moravským a později i Kladským a získává v té době velký politickým vliv a zasedá i u pražského zemského soudu. V jeho časté nepřítomnosti spravuje hrad Veliš Markvart z Labouně. Beneš zemřel 14. srpna 1385 a v té době je jeho starší syn Petr ještě nezletilý a správu statků provádí jeho strýc Petr z Kosti. V roce 1393 se žení Petrův mladší bratr Václav s Annou Hradeckou z Velhartic a mezi oběma bratry dochází k dohodě o dělení majetku, Petr je pak uváděn jako pán na Hrubé Skále a v Jičíně, bratr Václav jako pán na Veliši a v Jičíně. Pravděpodobně v roce 1403 náhle umírá Václav a poručníkem jeho nezletilých dětí Václava a Jana se stává biskup Jan z Litomyšle. V roce 1406 se poručníkem obou bratrů stává Přibík ze Smrkovic, ten se však dostává do konfliktu s jičínským farářem Mikulášem a spor se vleče téměř celý rok. V roce 1407 je spor urovnán a oba nezletilí bratři jsou s poručníkem uváděni jako správci panství. Do roku 1412 však oba mladí bratři umírají, což v té době nebývá až takovou zvláštností. Ač měl majetek získat jejich strýc Petr přechází z neznámých příčin právo na velišské panství na Čeňka z Vartenberka a jeho strýce Jindřicha purkraběte zdejšího hradeckého kraje. Čeněk z Vartenberka pak po sporech řešených i královnou Žofií vyplácí strýce Jindřicha a stává se pánem na hradu Veliš.

Typický pohled na jičínskou kotlinu z vrcholku Veliše (kliknutím se zvětší)

Dovolím si věnovat Čeňkovi trochu více místa - Čeněk Veselský z Vartenberka byl asi nejznámějším a zřejmě i nejvýznamějším majitelem hradu Veliš. Je popisován jako muž statné postavy, nábožensky založený a velmi ctižádostivý - a díky tomu i politicky poněkud přelétavý. Čeněk z Vartenberka však byl hlavně pánem a představitelem vyšší šlechty, který nechtěl v pohnutých dobách husitských válek ztratit vliv, moc a majetek. V prvopočátcích podporoval Mistra Jana Husa a po Husově vynuceném odchodu z Prahy zařídil jeho pobyt na rožmberském Kozím Hrádku u Sezimova Ústí. V roce 1415 pak byl hlavním iniciátorem protestní nóty českých a moravských pánů, proti jeho upálení. Stavěl se do role politického ochránce a zastánce pražských univerzitních mistrů a nechával běžně přijímat z kalicha. V roce 1419 se stává faktickým spoluvladařem země, spolu s vdovou po králi Václavovi, královnou Žofií. V tomto roce si ho snaží naklonit i Václavův bratr Zikmund Lucemburský tím, že mu předává Řád draka, Čeněk však i přes to zůstává věrný straně podobojí. Jako nejvyšší pražský purkrabí má v moci Pražský hrad a sehrává poměrně zajímavou roli v boji Zikmunda, pražanů a husitů. Když Zikmund v roce 1420 se svým vojskem přitáhl ku Praze, zalekl se najednou Čeněk a Zikmundovi postoupil Pražský hrad tím, že do něj nechal bez boje napochodovat 4000 Lucemburkových vojáků a fakticky se tím přidal na jeho stranu. Poté co však husité na Vítkově, poněkud pro Čeňka překvapivě, porazili Zikmundovo vojsko, musel Vartenberk spěšně utéci a ukrýt se na svém pevném hradu Veliš. V roce 1421 jej však opět nacházíme na straně kališníků a v létě téhož roku se účastní čáslavského sněmu. Ještě v srpnu 1421 brání severovýchod Čech před útoky slezských oddílů, účastnících se druhé křížové výpravy proti husitům, ale jakmile do Čech vpadly hlavní voje Zikmundova vojska, již v prosinci přechází opět na královu stranu a zříká se v Jihlavě kalicha. Za trest jeho statky postupně napadá žižkovo vojsko a na jaře 1423 se Čeněk z Vartemberka s Janem Žižkou střetává v hlavní bitvě - bitvě na vrchu Gotthard u Hořic, kde po urputném, ale krátkém boji jeho spojené vojsko prohrává. Žižka poté vyplení okolní Vartenberkovy statky, avšak hrad Veliš zůstává nezasažen. Ještě jako katolík se Čeněk z Vartenberka v roce 1423 účastní svatohavelského sněmu. Čeněk z Vartenberka umírá náhle na morovou nákazu 17. září 1425 na hradu Veliš, ale kupodivu již opět jako pán podobojí. Na mor v tomto roce na hradě postupně umírá spolu s Čeňkem více než 70 lidí.

Po Čeňkově smrti se dostává k vládě jeho syn Jindřich, v té době nechává král Zikmund listem z Ostřihomi odejmout statky Vartemberkům, tedy i hrad Veliš, za to, že se přiklonili ke straně podobojí a statky daruje svému věrnému spojenci Oldřichovi z Rožmberka. Jde ale jen o gesto, z pochopitelných důvodů hrad vlastní stále Jindřich z Vartemberka. Jindřich patří k umírněným kališníkům a na jejich straně se účastní i pro něj nešťastné bitvy u Lipan, kdy je 30. května 1434 v bitvě těžce zraněn a o pět měsíců později, 26. října 1434, na zranění umírá. Pohřben je v Jičíně v rodinné hrobce. Ze závěti se Jindřichův majetek dostává nejprve jeho tetě Machně z Vysokého Veselí, která však v roce 1438 umírá a statky dědí Hašek z Valdštejna. Za jeho vlastnictví dochází v roce 1443 k překvapivému a lstivému přepadení a dobytí hradu Veliše Benešem z Mokrovous a majitel Hašek z Valdštejna je při přepadení zajat a odvlečen na mokrovouskou tvrz. Propuštěn byl až poté, co tvrz v Mokrovousích nádavkem oblehla vojenská hotovost hejtmana hradeckého kraje Jetřicha. V neklidných pohusitských dobách je i Hašek za plenění některých statků v kraji prohlášen za zemského škůdce a dostává se do konfliktu s mnoha významnými pány té doby, jedním z nich je i Jiří z Kunštátu a Poděbrad. I přes předchozí rozepře však záhy mezi nimi dochází k urovnání nepřátelských vztahů a Hašek tak prodává v roce 1452 hrad Veliš budoucímu králi Jiřímu z Poděbrad. Za věrné a hrdinské služby král na čas postupuje velišské panství s hradem majiteli michalovického hradu Jindřichu z Michalovic, aby sním o pár let později provedl směnu a dal Veliš k užívání svým synům, kterým 23. prosince 1465 potvrzuje i privilegia k městu Jičínu. Po Jiříkově smrti se dělením majetku v roce 1472 dostává hrad do rukou jeho syna Bočka z Kunštátu. Ten ho později postupuje významnému majiteli hradu Valdštejn Samuelovi z Hrádku.

V roce 1487 se koupí majitelem hradu stává Mikuláš Trčka starší z Lípy, v dokumentaci je přímo zapsána koupě panství hradu Veliš, vsi Podhradí, města Jičína a dvou dvorů a 21 vsí. Rod Trčků patří k těm co velkou měrou ovlivnili zdejší kraj a přispěli k velké a rozsáhlé rekonstrukci hradu Veliš. Původně ranně gotický hrad byl postupně přebudován na reprezentativní pevnost odpovídající novodobým obranným potřebám. V roce 1500 na hrad Veliš Trčkové přemístili z Lipnice i basilejská (jihlavská) kompaktáta a tato jsou zde uložena po celé století. To svědčí o velkém významu hradu a o důvěře v kvalitu jeho zabezpečení. Mikuláš Trčka starší umírá v roce 1509 a přes několikero dědické řízení se hrad dostává do rukou jeho syna Mikuláše, který trčkovské državy rozšiřuje, ve zdejším kraji mu je například jeho strýcem Janem postoupen nedaleký hrad Kumburk a v roce 1540 kupuje i od zadluženého Valdštejna blízký hrad Bradlec. Mikuláš má jediného syna Viléma, který je po otci zdatným správcem svého panství a državy rodu dále rozšiřuje, k velišskému zboží krom jiných vzdálených držav např. přikupuje sousední Bartoušov. Vilém Trčka z Lípy je bohatým, zdatným a zdá se, že i ke svému podanskému lidu spravedlivým a oblíbeným pánem. Vilém Trčka umírá v roce 1569 bezdětný a dle jeho závěti ustanovuje pořadí dědiců jeho statků z trčkovské lipnické linie (jeho bratři). Hrad Veliš se tak dostává do rukou Burjanovi Trčkovi z Lípy, ten sídlí na zámku ve Světlé a už není tak svědomitým správcem jako Vilém a postupně některé statky a državy prodává (např. Studenec). Burjan Trčka umírá v Praze v roce 1591 a pochován je na Světlé - i když by se dle předchozí závěti Viléma měl stát majitelem jeho bratr Mikuláš, přechází díky rodinným dohodám, velišské panství s hradem na jeho nejstaršího syna Jana Rudolfa Trčku z Lípy a jeho strýc Mikuláš na hradu Veliš do své smrti v roce 1595 žije. Jan Rudolf, ač byl víry podobojí, je velmi oblíben u dvora císaře Rudolfa II. kam pravidelně dojíždí a kde je předním královským dvořenínem. V té době na hradu sídlí i synovec Jana Rudolfa, Vilém Trčka z Lípy, syn jeho bratra Jaroslava a proslulý válečník, který má hrad ve své správě. Za jeho správcování v letech 1592 - 1596 prochází hrad Veliš posledními stavebními úpravami, zvláště připomínané je zbudování impozantní a hluboké studny, úprava opevnění a dělostřeleckých postavení. Z hradu Veliše se dalšími úpravami stává moderní, tvrdá a téměř nedobytná pevnost. Vilém Trčka jako voják se v roce 1596 účastní vojenské výpravy a zasahuje tak přímo do bojů habsbursko-osmanské války (označované jako patnáctiletá). Vyznamenává se při bojích o pevnost Hatvan, kterou habsburská vojska dobývají a je převelen k posílení obrany uherské pevnosti Eger, kde velí části obránců. Eger se však po krátkém obléhání osmany vzdává a Vilém Trčka je odvlečen do tureckého zajetí, kde neznámo kdy umírá.

Jan Rudolf jako majitel velišského panství kupuje od rodu Thurnů rodové panství Lipnici a výměnou za ně přeprodává Jindřichu Matyášovi z Thurnu velišské panství s hradem. Zajímavostí je, že se Jindřich Matyáš chtěl nejprve oženit s dcerou Jana Rudolfa Trčky a získat tak věnem velišské panství, ale ještě před svatbou nevěsta umírá a tak Jindřich Matyáš panství kupuje. Jindřich Matyáš z Thurnu byl vynikající voják a s Vilémem Trčkou jej spojovalo blízké přátelství v prožitých bojích, byl také jako zapřisáhlý protestant nepřítelem císaře Ferdinanda II., v jehož vojsku původně bojoval. V letech 1618-1620 je jedním z nejpřednějších účastníků a organizátorů stavovského povstání proti císaři. Stavovské povstání vyvrcholilo 8. listopadu 1620 prohranou bitvou na Bílé Hoře a po ní byly Jindřichu Matyášovi jako jednomu z vůdců povstání konfiskovány veškeré majetky a jen včasným útěkem se mu podařilo zachránit život. V roce 1622 kupuje císařský konfiskát hrad Veliš a celé panství k němu náležející Albrecht z Valdštejna, který je připojuje ke svému rozsáhlému frýdlanskému vévodství. Valdštejn má s velišským panstvím velké plány, daruje je proto v roce 1628 františkánům, aby zde zřídili konvent a vystavěli chrám sv. Františka. Zavražděním Valdštejna v Chebu v roce 1634 však z velikášských plánů sešlo a jeho majetky získává jako konfiskát zpátky císař.

Ten panství Veliš a Staré Hrady prodává Jindřichu Šlikovi. Jindřich hrabě Šlik z Holiče sice pocházel z méně zámožné větve tohoto významného šlechtického rodu, ale byl vynikajícím vojákem a velitelem, bojoval s císařem proti Turkům a později ve španělských službách v Nizozemí. I když se jako protestant účastnil povstání na straně českých a moravských stavů a byl velitelem pověstného pluku moravanů, kteří v bitvě na Bílé Hoře téměř do jednoho padli u zdi zámečku Hvězda, sám Jindřich Šlik boje přežil a upadl do císařského zajetí, kde konvertoval ke katolictví. Od císaře dostal plukovnický patent a v roce 1625 se stal pod Valdštejnovým vedením plukovníkem nové císařské armády. Ve stejném roce ho proslavilo velení v bitvě u Desavy a za to byl povýšen na polního zbrojmistra artilerie. V roce 1632 se Jindřich Šlik, jako zkušený válečník, stává prezidentem dvorské válečné rady. I když se v třicetileté válce za života Albrechta z Valdštejna švédská vojska jeho vévodství vyhýbala, po jeho smrti zasáhla válka kraj naplno. V té době se hrad Veliš osvědčuje jako pevnost, neboť je několikrát obléhán a i přes to, že jeho obrany se účastní poměrně malý počet císařských vojáků, vždy obstál na jedničku a Švédům se ho nepodařilo nikdy dobýt. Celé panství, ale trpělo drancováním vojska, nejvíce byl kraj zasažen v roce 1646, kdy se protestanskému vojsku podařilo opět dobýt Hrubou Skálu a vojáci odsud podnikali nájezdy na okolní kraje. Teprve Vestfálský mír uzavřený v říjnu roku 1648, ukončil třicet let trvající válečné strasti obyvatel velišského panství. V roce 1650 umírá majitel hradu Veliš Jindřich Šlik a panství dědí jeho syn František Arnošt. Nad hradem Veliš se tou dobou začínají stahovat mraky, neboť je zařazen na seznam hradů, které mají být z rozhodnutí císařské rady zbořeny, aby nemohly v době války sloužit jako útočiště cizího vojska. Nic naplat nejsou argumenty, že za celou dobu existence jako moderní pevnost nebyl hrad Veliš dobyt. I když se bourání těchto hradů z dnešního hlediska může jevit jako politováníhodný čin, válečné strasti té doby dělají tuto věc zcela pochopitelnou. A tak v roce 1658 padlo konečné rozhodnutí o poboření hradu, obdobně končí třeba i nedaleký hrad Kumburk, či dříve hrad Návarov, některé okolní hrady jejich majitelé mají možnost vykoupit (např. hrad Kost). I když bylo boření co nejvíce odkládáno a František Arnošt Šlik žádal alespoň o částečné zachování stavby, došlo nakonec k jeho likvidaci. František Arnošt umírá v roce 1675 a majetek přechází na tehdy nedospělého Františka Josefa Šlika jemuž spravuje majetek do dovršení plnoletosti svobodný pán František Scheidelern. Ten v roce 1678 povoluje jičínským jezuitům použít kamene ze zbořeného hradu k výstavbě zámku v Milíčevsi a dvoru ve Starém Místě. I když v té době byly zříceniny hradu narušeny, ke konečné a totální destrukci dochází po roce 1879, kdy bylo povoleno rozšířit do té doby malý lom na jeho úpatí, který tu existoval již od počátku 17. století.

V dnešní době nalezneme jen málo stavebních zbytků, celý kopec je rozeklán obrovským čedičovým lomem a je téměř nemožné identifikovat přesnou podobu hradního areálu. Naštěstí se do dnešní doby zachovala kresba hradu Veliš, jak ji zaznamenal v roce 1698 zemský měřič Andreas Bernard Klauser a jelikož kresba vznikla jen asi dvacet let po zboření, lze ji považovat za věrohodnou. Pozůstatky měl také možnost navštívit velký znalec českých hradů August Sedláček (1843–1926) a i z jeho poznatků, tehdy ještě málo lomem zasažených ruin ničeného hradu, je možné sestavit alespoň jeho částečnou podobu, tedy podobu renesanční pevnosti.

Hrad Veliš v roce 1650, 1) velká věž 2) bašta u první brány 3) okrouhlá věž na horním hradě 4) věž u třetí brány 5) bašta u třetí brány
6) dolní hradba; zdroj: August Sedláček: Hrady, zámky a tvrze království českého 5, (1895)

Vcelku logicky zvolil zakladatel hradu osamělé a dominantní místo na čedičovém návrší vejčitého tvaru, vysoko nad zdejší krajinou, nedaleko opevněné prastaré vsi Veliš. Celý hradní areál měl oválný půdorys a orientován byl v ose východ - západ. Cesta k hradu vedla stejně jako dnes od západu z konce nynější obce Podhradí, kde se stočila doleva a na severozápadní straně kopce cestou podél hradby vstupovala první bránou do předhradí. Předhradí tvořila hradba, jejíž drobné zbytky jsou k vidění dodnes, a dále dle kresby malá věž a nějaký nízký dům, pravděpodobně hospodářské stavení. První brána byla chráněna polookrouhlou mohutnou baštou (v době návštěvy A. Sedláčka ještě existují její zbytky). Dále se cesta k jádru vinula podél další hradby stoupáním kolem další bašty k druhé bráně, kterou se vstupovalo do jádra hradu. Na vrcholku bývala zřejmě ještě třetí brána, kterou bylo nutné projít do centra hradu. Na jižní straně kopce se nacházel pravděpodobně palác, z kterého se dodnes zachovala část zdi. Blízko u stěny lomu nalezneme i polozasypanou studnu. Nejvyšší místo hradu asi zabírala vysoká čtverhranná věž dominující celému hradnímu areálu. Jádro hradu obepínal pravděpodobně z jihu i západu příkop, z něhož se zachovaly dodnes i relikty kontreskarpové zdi. Cestu do hradu zcela jistě obepínaly hradby nebo úzké dřevěné parkány. Zcela jistě zajímavý musel být i pozdější model aktivní dělostřelecké obrany hradu, z kterého se nezachovalo téměř nic, zřejmě šlo o systém dělostřeleckých bašt či bastionů vysunutých do svahu. Systém byl asi zcela unikátní, protože opevňování podobnými fortifikačními prvky na soukromých stavbách nebylo zcela obvyklé a dokonce i královským výnosem zakázané. O nejstarší stavební fázi hradu se dnes lze jen dohadovat, šlo zřejmě o dvouvěžový uzavřený hradní areál, ne nepodobný tehdejším stejně starým stavbám, které prezentuje např. Kunětická Hora či Házmbuk.

Dnes je kopec doslova rozerván starými lomy a zarostlý náletovou vegetací a neudržovaným sadem. Na vrcholku kopce je cihlová stavba trigonometrického bodu. Z vrcholku je nádherný výhled téměř do všech stran. Skvostný je pohled na jičínskou kotlinu s protější hradbou vrcholů Kozákova, Tábora, Bradlece a Kumburku a panoramatem Krkonoš s naší nejvyšší horou Sněžkou v pozadí. V dálce lze vidět třeba hrad Trosky a za ním při dobrém počasí i vrchol Ještědu. Jižním směrem je pak možné spatřit i třeba výše zmíněnou Kunětickou Horu či opatovickou elektrárnu. Na vrchol dnes vede sadem po okraji lomu prašná nezajištěná cesta, velmi špatně schůdná, celé okolí je poměrně nebezpečné a co chvíli hrozí nepozornému návštěvníkovi pád do impozantní hlubiny lomu - o jednom takto smutném příběhu svědčí i křížek instalovaný na stavbě trigonometrického bodu. Zcela určitě doporučuji zvýšenou pozornost a pokud máte nezbedné děti, dejte na ně velký pozor! Možná by si vrcholek Veliše zasloužil výstavbu přístupového schodiště a zábradlí, případně zbudování bezpečné vyhlídky na jeho vrcholu. Na hrad se dostanete po žluté turistické značce z Jičína (asi 6,5 km), lze vyrazit na hrad i přímo z obce Veliš (1,5 km), která má dobré autobusové spojení, nejbližší vlakovou zastávkou je Staré Místo u Jičína (6 km) na trati Jičín - Nymburk. Auto lze zaparkovat v obci Podhradí a na vrcholek je to asi 300 metrů.

LETECKÝ POHLED NA ROZEKLANÝ VRCHOL VELIŠE

VIDEO - VELIŠ Z PTAČÍHO POHLEDU

FOTOGALERIE

Pohled na vstup do lomu z přístupové cesty od Podhradí, viditelný zbytek obvodové hradby předhradí (8/2014)

Zbytek obvodové zdi paláce - vnitřní líc (8/2014)

Obvodová hradba předradí z vnitřní strany hradu (8/2014)

Pohled přes zbytky palácové stěny k vrcholu (8/2014)

Zděný observační sloup trigonometrického bodu na vrcholu kopce (8/2014)

Detail stavby (8/2014)

Pohled přes lom do jičínské kotliny (8/2014)

Celkový pohled sloup na vrcholu (8/2014)

Vstup do útrob sloupu (8/2014)

Nebezpečné okolí vrcholu kopce a nezajištěného lomu má i své oběti (8/2014)

Zbytky na štuk stavěné hradby na nepřístupné skále (8/2014)

Pohled z cesty na vrchol (8/2014)

Skromné zbytky staveb hradu Veliš (8/2014)

Pohled od vrcholu na torzo hradby (8/2014)

Někde v místech ostrožní skály, vzniklé vylámáním lomu, stávala pravděpodobně okrouhlá věž (8/2014)

Z jihu na kopci nelezneme neudržovaný sad - pohled k vrcholu (8/2014)

Detail zbytku hradby (8/2014)

Prostor předhradí, které je celé odtěženo (8/2014)

Drbné relikty po stavbách na okrajích lomu (8/2014)

Jeden z pohledů na vrcholek Veliše (8/2014)

Jižní pohled na rozeklaný Veliš (8/2014)

Pohled přes zbytky zdi paláce na torzo zdi hradby ve stěně lomu (8/2014)

Podoba hradu Veliše v roce 1650 - zdroj: August Sedláček: Hrady, zámky a tvrze království českého 5, 1895

Půdorys ruin hradu jak je při své návštěvě zaznamenal August Sedláček - zdroj: August Sedláček: Hrady, zámky a tvrze království českého 5, 1895

Hrad Veliš dle kopie Antonína Truhláře - 1) velká věž 2) ploty a parkány 3) věž nad třetí bránou 4) bašta u třetí brány 5) obytný palác 6) východní bašta, zdroj: A. Sedláček: Hrady, zámky a tvrze království českého,1895

Obrázek ještě nerozeklaného vrcholu Veliše - zdroj: August Sedláček: Hrady, zámky a tvrze království českého 5, 1895

MAPA

OBECNÉ INFORMACE

INTERREGION JIČÍN - soukromé turistické stránky.
Vznik stránek: 28. dubna 1999. Uvedení do provozu: 6.srpna 1999.

E-mail: njorloj@outlook.cz
Na stránkách se neprovádí redakční, jazyková ani jiná korektura. Děkujeme všem, kteří nás podporují v naší činnosti, dopisují, zasílají informace, echa, čtou naše stránky...

HRAD VELIŠ

POPIS HRADU

LETECKÝ POHLED NA ROZEKLANÝ VRCHOL VELIŠE

VIDEO - VELIŠ Z PTAČÍHO POHLEDU

FOTOGALERIE

MAPA

OBECNÉ INFORMACE